Jak vlastně vycházíš s rodiči? Zlobí se na tebe, máte spíš formální vztah nebo máš s nima dobré vztahy?
Otce téměř nevídám a když ho náhodou potkám, jen se pozdravíme a o ničem se nebavíme. S matkou bydlím, ale taky nemáme zrovna dobrý vztah, buď se ignorujeme nebo hádáme.
Zavrhli byste potencionálního partnera/partnerku kvůli jeho minulému partnerovi/partnerce? Byl by to například váš nepřítel, měl rasu či sex orientaci která je vám odporná, nebo práci/koníček který vám přijde nebezpečný (prostitut/ka, porno herec/čka, narkoman/ka)
Jakou brigádu plánuješ přes VŠ? Nějakou nekvalifikovanou nebo prostě manuální?
Neplánuju, myslím, že nebudu mít moc na výběr, tak prostě vezmu, co budu moci. Chci studovat anglistiku a doufám, že třeba po roce už bych si našla brigádu i v téhle oblasti (překládání), ale zatím moje angličtina (ani čeština) není tak dobrá.
A v čem bys mohla říct, že vynikáš? Když tedy třeba spolužáci ani nestojí za to se s nima kamarádit.
Nevím o ničem, v čem bych vynikala. A nemyslím si, že si to v takovém případě nemůžu dovolit říct, ani že to spolu jakkoli souvisí. Připomíná mi to, jak často slyším od jiných něco ve smyslu "ošklivá holka přece nemůže odmítnout kluka, nemá na to si vybírat..." - taky úplný nesmysl.Není to o tom, že bych se povyšovala, jen vím, že je rozumnější být prostě sama a nemít kamarády než kamarádit s někým, kdo mi nemá co dát, neinspiruje, nemám ho za co obdivovat apod. Nejsem přece povinna mít kamarády a navíc bych tak škodila i jim tou faleší. Není to o tom, že bych je jako lidi vnímala negativně, samozřejmě se občas trochu bavíme o škole, navzájem si posíláme zápisky apod., ale jinak si nemám s nimi co říct.
Teď až do konce ledna nic kromě učení neexistuje. :) Zkouškový. Ale jinak tak normálně, hlavně knihy a učení se věcí nesouvisejících se školou, občas seriály a tak. Vím, že to zní hrozně nudně, ale nejvíc času trávím vážně čtením. Už asi nikdy v životě na něj nebudu mít tolik času jako teď, tak si ho chci užít.
A co tedy jíš, kdyz nejíš rybu, protože maso se nesmí jíst.
Většinou marinované tofu, někdy robi. A není pravda, že maso se nesmí jíst, půst je jen doporučený. Já ho dodržuju, ale není to křesťanská povinnost a tradice.
Ne, jakože zda jsi právě INTJ a ne jiný osobnostní typ?
Jsem INTJ. I znamená introvert, N znamená intuitivní, T upřednostňující rozum a J že spíš usuzuju než vnímám. Všechno to sedí. (A i mi to vychází v testech). Navíc znám charakteristiky všech 16 typů a vím, že nic jiného na mě tak nesedí.
Kolik má církev vlastně svatých? A jak někteří bývají patrony nějakých profesí, k čemu dalšímu je "zneužívají"?
Něco kolem šesti až osmi tisíc, nevím přesně. Svatí bývají patrony toho, co sami dělali, nebo čím se "proslavili", nedá se to takhle říct. Třeba má patronka (ano, když se po ní jmenuji, je to i má patronka) svatá Monika je vzorem matek, protože je známá pro své problémy se svým synem, svatým Augustinem - byl velmi nezdárné dítě a až asi do třiceti žil velmi bouřlivě, dokonce byl členem nějaké obskurní sekty apod. Monika se velmi trápila, ale bez ustání se za něj modlila a on se v dospělosti opravdu obrátil. Navíc byla vdova. A z jejího životopisu víme, že ve svém mládí chodila tajně upíjet víno. A z těchto střípků jejího života vzniklo, čeho je patronkou - na wiki si přečteš, že trpělivosti, vdaných žen, matek, manželek, vdov, alkoholiků, problémových manželství, neuspokojivých dětí.Můj druhý patron, svatý Dominik, je zakladatel řádu dominikánů, kladl velký důraz na vzdělání a vědu, proto je patronem dominikánů a vědců. Mou biřmovací patronkou je svatá Zdislava, taktéž dominikánka, známá tím, že byla skvělá manželka a matka, krom toho dobrodinka - stavěla kláštery, ale i chudobince, špitály... Proto je patronkou dominikánek, rodin a litoměřické diecéze, kde působila.A tak podobně, asi na vše, co Tě napadne, najdeš patrona. Na profese, při různých nemocích, různých zemí a krajů, různých sociálních vrstev, za různé dobré věci, za které se lidé modlí (třeba sv. Pavel je patron za za déšť a za plodnost polí) apod.
Ve starém zákoně samozřejmě ano, židé přinášeli různé oběti a desátek je v podstatě druh oběti. Po Ukřižování už nejsou oběti potřeba. V NZ Ježíš desátky spojuje už spíš s farizejstvím a říká, že důležitější než dávání desátku je milosrdenství.
Ano, asi ve dvanácti letech jsem hodila mobilem o zeď. Nepřežil to, Já jsem přirozeně přirozeně poměrně vznětlivá, ale snažím se ovládat, nechci být v područí jakýchkoli emocí, raději se chovám logicky a racionálně. V rámci možností, jsem jen žena. (:-D)
Na jiné sociální síti se rozbíhá zajímavé téma. Rozuměj, začíná poctivá hádka. :-) Takže se zeptám: pozdravíš spolucestující, ke kterým si přisedáš? Ve vlaku, v autobusu...?
Když začnou v televizi vysílat televizní pořad co se ti nelíbí, co uděláš? Dojdeš do sklepa pro kladivo a vzteky ji rozmlátíš, nebo jen vymontuješ všechna tlačítka z dálkového ovladače?
Vyhodim ji z okna, pak najdu tvůrce pořadu a vyrvu mu srdce z těla.
Nejde o zamilovanost, která individuálně může a nemusí být, spíš o to, že aby člověk někoho opravdu miloval, musí toho člověka podle mě opravdu dobře poznat a něco s ním zažít..
jaký si myslíte, že to je pro jedinou holku mezi klukama ve třídě? výhody/ nevýhody, nebo za vlastní zkušenosti budu ráda :)
Myslím, že na to nelze odpovědět. Klučičí kolektiv může být moc fajn i fakt příšerný, stejně jako smíšený kolektiv. Navíc záleží na povaze te slečny. Ale mám kamarádku studující obor Automechanik, je jediná holka nejen ve třídě ale v celém oboru napříč ročníky a je nadšená.
Představ si svou nejlepší verzi, tedy uvědom si, kým bys mohl opravdu být, kdybys využil všechny své zdroje a soustředil se na to důležité. A pak na tom vytrvale pracuj.