Než mně odsoudíš... Obuj si moje boty -přejdi moji cestu -přejdi moji minulost -zažij mojí bolest -zažij mojí radost -přejdi roky kterými sem prošel já -zakopni na každém kameni na kterém sem zakopl já -za každým zakopnutím vstaň, jako sem to udělal já. A až potom můžeš moje chování soudit a tvrdit že mně znáš Nesuď mně dokud se neprojdeš v mých botech
"Co je to láska ? " Zeptal se student učitele . Učitel odpověděl : " Abych ti mohl odptovědět na tvou otázku , jdi na pole s obilím , vyber si pro tebe nejhezčí a největší klásek pšenice a vrať se zpět . Ale podmínka je , že přes pole můžeš projít pouze jeden krát , nemůžeš se vrátit zpět na jeho začátek . " Student šel na pole , prošel první řadu , uviděl krásný velký klásek , ale řekl si : " Půjdu dál , možná najdu ještě hezčí. " šel dál , uviděl další krásný klásek a opět si řekl : " dále lze najdu ještě hezčí a lepší. " Když prošel více než polovinu pole , začal si uvědomovat , že klásky obilí nejsou tak velké , jako byly tamty , které viděl na začátku. uvědomil si , že promarnil šanci si je vzít a velmi to litoval . Když prošel celé pole , vrátil se za učitelem s prázdnýma rukama . Učitel mu řekl : "Toto je láska. Člověk stále hledá něco lepšího a až když je pozdě, zjistí, že to co hledal je nenávratně pryč ..."