❤player life❤

"Někdy si přeji být znovu malým chlapečkem, protože rozbitá kolena se hojí rychleji než zlomené srdce."
"Slzy jsou jen projev něčeho, co v srdci zanechává stopu.Stopu,které se chceme zbavit, ale víme, že nikdy nezmizí"
"Někoho milovat a nesmět mu polibek dát, je jako u studánky stát a žízní umírat. "
"Největší chybou,kterou můžeme v životě udělat,je mít stále strach,že nějakou uděláme…"
"Jen to,že tě někdo nemiluje tak,jak bys ty chtěl,neznamená,že tě nemiluje nejvíc,jak umí…"
"Když se budeš zlobit na člověka a nebudeš mu moci odpustit,skus se zamyslet nad tím,jestli si chybu neudělal ty sám."
"Pořád mám ten pocit, že jsme si byli předurčení. Jen teď prožíváme velkou krizi. Za čas se všechno zpraví a my budeme pokračovat se psaním našeho příběhu"
"Je to zvláštní.. V životě potkáš tisíc lidí a ani to s tebou nepohne. A potom potkáš jednoho a všechno se změní."
"Ona: Som strašne hrdá na svojho chlapca.
Kamarátka: Prečo?
Ona: Minule bol taký opitý, že ma ani nespoznal.
Kamarátka: Ale to nieje nič také, na čo by si mala byť hrdá.
Ona: No, keď som sa mu snažila dať dole tričko, odstrčil ma so slovami - prestaň, ja mam dievča."
"Někdy když mlčíš, říkáš mnohem víc."
"Ze všech kroků je ten první nejtěžší."
"Moje pocity? Och, nedělej si starosti, nikdo si je nedělá."
"Pozri sa, padá hviezda, niečo si želaj, ale mňa ne,
ani ten najväčší zázrak ma nevráti späť k tebe, zbytočne zahodíš prianie.."
"Zvedni hlavu, utři slzy, usměj se a ukaž jí, že jsi nad věcí, že tě už nikdy nezlomí, že jsi silnější a ona už je jen minulost, která tě poučila do budoucna."
"roč zavíráme oči, když si něco přejeme? Když brečíme? Když sníme? Nebo když se líbáme? Protože víme, že ty nejkrásnější věci, nejdou vidět očima, ale že jdou cítit srdcem."
"Neběhej za někým kdo je šťastný i bez tebe.
Najdi si někoho, kdo bez tebe nezvládá ani den..."
"Někdy si v hlavě představuji celý příběh a potom doufám, že se to jednoho dne stane skutečností.."
"Jednoho dne si uvědomíš, že ani ta největší a nejlepší párty, se nevyrovná tomu pocitu, když usínáš vedle někoho, na kom Ti opravdově záleží."
"Každý vztah může být nádherný, jen to oba musí chtít, věřit si a samozřejmě se upřímně a opravdově Milovat."
"Když máš moje srdce , tak si pamatuj ,,Nenechám Tě být"."
"Říkala si , že jsem roztomilý , když se bojím u hororů.
Chtěla si mi vždycky všechno koupit a starala si se o mě jestli nemám hlad nebo žízeň.
Nevadilo ti , když si na mě seděla, nepřiznala si ,že nejsi těžká.
Dotýkala si se mě tak jako nikdo jiný.
Od tebe mi nevadilo nic ,mohla si říct a udělat cokoli , pro mě by to bylo vždycky úžasný. Poznal jsem díky tomu , jaké je to někoho milovat. Jaký je to pocit mít ''motýlky'' v břiše."

View more

"Jeden úder ti může zlomit nos. Jedno slovo ti může zlomit srdce."
"Jednou přijdeš na to, že k životu nepotřebuješ nic. Nic kromě toho, aby tě měl někdo upřímě rád."
"Některá slova bolí milionkrát víc, než několik ran do obličeje. Proto si dej pozor na to,co z úst vypustíš.Jen tak to už nevrátíš"
"Chci být princem.Ne kvůli penězům,hradu a kráse! Ale kvůli větě: "Žili spolu šťastně,až do smrti!"
"Ano mám se fajn,vždyť život si musíš užívat"
"Jeden úsměv a už si každý myslí že ti je líp"
"Už je to tolik dní, ale já pořád doufám, že se jednoho dne objevíš u mých dveří a řekneš: "Chybíš mi,promiň.."
"Překážky jsou od toho,aby se zdolávaly,tak se nezastavuj hned před první.."
"Když jsme se poznali, andělé zašeptali "Perfektní" "
"Když ti říkám "Miluji Tě" není to ze zvyku nebo aby nestála řeč.Říkám ti to proto, že ti chci připomenout,že jsi to nejlepší,co mě v životě potkalo"
"Sledovat to, jak se někdo změnil,to není to co bolí nejvíc.Nejvíc bolí vzpomínání na to, jaká kdysi ta osoba bývala.."
"Když holka brečí kvůli klukovi,miluje ho.Když kluk brečí kvůli holce,jinou už nechce."

View more

Můj příběh začal 21.2.1997,v den kdy jsem se narodil v Rakovnické nemocnici.V ten den si pamatuji jen úsměv na tváři rodičů a ostatních lidí.Vzpomínky na dětství,kdy mě vychovávala maminka s tím,že mi každý den říkávala "Jednou, až vyrosteš,budeš ten nejkrásnější kluk.Všechny holky tě budou chtít a já budu na tebe vždy pyšná" V mých třech letech jsme se stěhovali na místo kde bydlím do dnes.Na msíto kde jsem si našel kamarádku od dětství.Přibližně o 6 let později jsem šel poprvé do školy s úsměvem na tváři a beze strachu.Se štěstím,že ze mě bude velkej školák,jako z dětí které jsem potkával.Maminka mě držela za ruku a těšila se z mýho úsměvu.Už v první třídě mým rodičům učitelky říkávaly "Z něho jednou něco bude." Vždy se ke mně rodiče chovali s úctou a nedávali najevo nic,co by mě vyvedlo z míry.O dalších 6 let později jsem šel na operaci kolene a když jsem se probudil tak stála u mě maminka,držela mě za ruku a usmívala se se slzami v očích.Do teď nevím, proč brečela,ale vím,že mě objímala pořád.Bylo mi pouhých 12 let a když jsem přijel z nemocnice domů,řekla mi že za 9 měsíců přesně budu mít možná bratříčka nebo sestřičku. Nevěděl jsem, co říct,jestli se smát nebo se zavřít do pokoje a brečet štěstím.Měl jsem radost a těšil se na něj.Jenže, když se narodil,nebyl jsem už jejich Davídek,ale pouhej kluk.Začali si všímat víc jeho.Chápal jsem to,je malý a potřebuje větší péči,ale kdykoliv jsem šel za mamkou s tím,že potřebuju pomoct tak mi řekla "Teď nemůžu,přijď později" ..Hledal jsem kamarády/kamarádky, někoho kdo mi pomůže,někoho kdo mi poradí a bude při mě stát vždycky,ať udělám sebemenší blbost.Nevnímal jsem rodiče,jelikož stejně na mě neměli čas,nevnímal jsem žádný lidi,jen tu bolest která ve mě byla.Každý den jsem chodil s pocitem,že je to ten poslední den v mém životě.Pak když pro mě najednou přišla sousedka,že by chtěla jít semnou ven a promluvit si o všem,neváhal jsem.Šel jsem s ní ven a o všem jsme si popovídali.I když jí bylo jen blbých 8 nebo 9 let tak dokázala potěšit víc,než kdokoliv jinej.Pomáhala mi každý den,chodili jsme ven a dělali takový ty blbosti dětský.Jenže jednoho dne jsme to přepískli a chytli jí při krádeži.Shodil jsem to na sebe jako pravý kamarád,aby nedostala od rodičů.Vše jsem řekl na sebe.Jenže,co se nestalo jí,stalo se mě.Rodiče mi zakázali se s ní bavit,zakázali mi chodit ven na rok a musel jsem se každý den učit od rána do večera. Po roce,kdy jsem se s ní zase začal bavit, si jí moje rodiče oblíbili.Pouštěli mě s ní na poutě,za kamarádkama,prostě kamkoliv.Ale jednoho dne jsme zase neposlechli,byli jsme venku do půl noci a když jsem přišel domů,táta na mě vyletěl.Začal být nesnesitelný,začal mi vyčítat všechno za co jsem nikdy v životě nemohl.Začalo mi to být tak moc líto,začali mi téct slzy a on mi dal první facku,jenže nezůstalo to u blbý facky,zašlo to až příliš daleko.

View more