❤player life❤

Je mi 18, vlastně příští měsíc 21.2 mi bude 19 a jsou věci, které se za ty roky staly.. Věci, který mi změnily život, změnily mě, pohled na svět, vzhled, postavu, taky charakter a postoj k lidem a k situacím. Staly se vzpomínkou na ty chyby a na situace které jsem vlastně zvládl. Vzpomínkou na svět, který sem znal a věděl, že když někomu něco řeknu, zůstane to pouze mezi námi.
Vzpomínky zůstávají a je na nás, jestli vyhodíme ze života ty zlé, nebo ty dobré. Je na nás jestli budeme šťastní sami se sebou, nebo sami s ostatními. Je hezké mít plno kamarádů, ale pokud se mezi nimi cítíš sám, nepatří ti do života.
Zažil sem věci, které bych zažít ani neměl. Ztratil jsem holku, kterou mám momentálně v srdíčku a kterou miluju ze všech pokladů nejvíc. Holku, která mi dokázala, že nejsem obyčejný, že jsem něco víc než ostatní kluci, že sem jedinečný, že sem prostě sám sebou výjimečný. Dokázala mi vnést světlo do života. Tato holka je pro mě anděl. Anděl, kterého jsem nikdy nechtěl ztratit, ale jak ona sama řekla, vše co zkazíš, nikdy nelze napravit. Tato holka byla celé moje bohatství, i když sem nebyl dokonalej, ani nejsem, i když sem se hádal nebo žárlil, i když sem to přeháněl, vždycky sem jí miloval a vždycky milovat budu.
Byly dny kdy sem si uvědomoval, že sem patřím, ale jsou také dny kdy nechápu proč tu sem.
Před 4 rokama jsem byl malý pískle, v lásce neznámej a stala se v mém životě rána, která mi brutálně změnila život. Je tu snad někdo, kdo nechce být šťastný? Všichni chceme. A o tom je tenhle novej svět. Říkám mu Únik mimo realitu. Štěstí je na plakátech všude kolem nás. Auta, luxusní domy, velký výhry, reklamy na mládí, soutěže krásy nebo milenky. Všechno je to na dosah ruky, jen stačí být rychlý. Vše tak podezřele blízko. A i já vědomě vstoupil do jistého Labyrintu, abych našel svoje štěstí. Je nás tu hodně. Mysleli jsme si, že najdeme něco lepšího, většího, krásnějšího, luxusnějšího, třpytivějšího. Tajně jsme žili myšlenkou, že někde tam v dálce nás, po tom všem nutným zlu, čeká to vytoužený dobro. Proč jsme do Labyrintu vstoupili? Do toho Úniku mimo realitu? Byli jsme zklamaní. Přestali jsme věřit v přátelství a věrnost lásce. Přestali jsme věřit ve spravedlnost. Přestali jsme věřit jeden druhému. Denně jsme slyšeli a viděli, jak se všude krade veřejně, jak někdo unikne trestu a jak čím výš jsi, tím větší hajzl musíš být. Štěstí se pro nás stalo symbolem pro zmrdství. Věřili jsme, že tam "nahoře" je krásně. "Kdo není trošku svině, ten v dnešním světě neobstojí."
Je to lež. Dnešní svět je nádherné místo. Labyrint je to, co vytváří zlo. Je to místo, kam vstupují zklamaní lidé, kteří vymění smutek za ambice. Přetaví svou bolest do píle. Z venku to vypadá jako zářivé království plné usměvavých lidí, ale uvnitř je to místo, kde se neustále hledá něco lepšího. Kde denně trpíš, brečíš po nocích a prosíš Boha o to, aby ta bolest přestala. Všichni tu tvrdí, že jsou tu pro peníze, nebo že to potřebují k práci, ale všichni vědí, že je to lež.

View more