Zažila, zažívám, přítel taky. Chápu, že obvykle když na moje tělo někdo má negativní poznámky, pouze má o mě starost, ale to nic nemění na tom, že je mi to bytostně nepříjemné, vzbuzuje to ve mně úzkost, cítím se ohledně svého vzhledu hůř a jsem nejistá, když si obléknu něco, co víc odhaluje moji postavu (což je pro mě těžké, protože ačkoli já sama jsem se svou postavou KONEČNĚ celkem spokojená, nemůžu moc nosit, co chci, protože hrozí nevyžádané poznámky).
Zajímavé je, že i přítel si tyhle poznámky někdy nemůže odpustit (posledně mi říkal, že moje lopatky jsou vidět víc, než u lidí normálně vidět jsou, a že mu to, jak mi jsou vidět kosti, někdy dělá starosti) a to samé já u něj. Oba se to snažíme omezovat, protože víme, že je to tomu druhému nepříjemné slyšet, ale zároveň nejde nepoukázat na něco, co nám dělá starosti.
Souhlasím, že bodyshamování hubených lidí je normalizovanější než těch tlustých, zároveň mi ale přijde, že ty poznámky, které přistávají na triko tlustým lidem, jsou mnohem hnusnější než ty, co slýchávám já (i když jsem v minulosti byla dost podvýživená, to nejhorší, co jsem kdy slyšela, bylo něco ve smyslu, že je nechutné, jak mi jsou vidět kosti; tlustí lidé mohou slyšet, že jsou nechutní (celí) nebo ještě něco horšího, takže v porovnání s nimi je tohle ještě nic), a že hubeným lidem spíš ostatní nevěnují pozornost (což dává smysl, když jsme médii učeni, že hubený = krásný a hoden lásky).