#kresleni

Jistěže.. Myslím si, že každý má rád nějaké umění, jen se lidi někdy rozcházejí v tom, co se uměním dá nazývat.
Už jsem to tu několikrát psala, ale asi nevadí, když to napíšu znovu.
Líbí se mi a oceňuju, když někdo něco fakt dobře umí.
A je jedno, jestli se jedná o jakoukoli hudbu, zpěv, jakýkoli druh kreslení nebo malování, manuální práce, šití, spravování aut, řízení lidí, kutilství, vedení nějakého podniku, firmy.. hraní na hudební nástroj, tancování, akrobacie, psaní, herectví, namlouvání knížek nebo třeba skládání rubikovy kostky a jí podobných hlavolamů v neuvěřitelných časech... Všechno je to podle mne umění, i když mnozí se mnou možná souhlasit nebudou, protože mají v umění zaškatulkované pouze takové ty zjevné věci, jako hudba, výtvarné umění, architektura, literatura..

---

Ale já jsem prostě vždycky okouzlená tím, když někdo něco fakt umí.

View more

(Na tuhle otázku jsem se chystal odpovědět tak dlouho, že než jsem se k tomu rozhoupal, zrušil si tazatel účet, haha.)

---

Seberealizace a vztahy s lidmi jsou dvě různé věci a jen těžko jedna nahradí druhou. Dřív jsem se věnoval převážně jen studiu a hře na saxofon a příčnou flétnu. Pochvaloval jsem si, jak smysluplně využívám svůj volný čas, a myslel jsem si, že v takovém režimu je jednoduše nemožné, abych byl nespokojený, protože nic lepšího přeci člověk od života chtít nemůže. Ale ve skutečnosti jsem byl unavený a nešťastný. Sestavení nabitého rozvrhu vážně zárukou štěstí není.
Tím rozhodně nechci říct, že je správné přestat s jakoukoliv komplikovanou činností, pravidelně se ráno chválit za to, že jste vstali z postele, a nechtít od sebe víc. Kdybych se nevěnoval hudbě a kreslení, tak vážně nevím, k čemu bych byl. Ale nemůžu dělat jenom tohle a školu. Potřebuju se soustředit také na něco, u čeho si odpočinu a uvolním se, jinak začne moje produktivita stagnovat.
Myslím, že romantický vztah je skvělý zdroj energie. Ale není jediný. Nedá se plně nahradit, ale dá se nahradit částečně, a to, jestli je člověk zadaný, není ani zdaleka jediné kritérium toho, jestli žije naplněný život. Osamělosti se dá zbavit kontaktem s lidmi obecně (jaké to překvapení), který navíc přináší i rozptýlení a nové stimuly. Ale já osobně si stěží dokážu být s přáteli tak blízký, aby to ve mně vzbudilo jakousi jemnost, kterou jsem schopný cítit jen k někomu, do koho jsem zamilovaný. Tu mi zase umí nahradit péče o rostlinky. V řádu dnů na nich jde pozorovat změny a růst nově se tvořících lístků, a ve mně to vzbuzuje takovou něžnou radost, kterou jsem předtím skoro neznal.

View more

Já jako už nějakou chvilku nepíšu. Nikdy nic nedotáhnu do konce a byť se mi tato myšlenka zase nenápadně vkrádá do hlavy, nemůžu se jí teď věnovat.
Je to sice milé, sedět si na balkoně u stolu, přemýšlet a psát to, co se mi honí hlavou a pak doufat, že z toho jako něco bude... Ale.. a to je důležité, neumím pracovat konstantně a pravidelně. V momentě kdy mi v hlavě přepne přepážka z bodu: dělám to dobrovolně, ve svém volném čase protože mě to baví do bodu (a stává se to často) musím psát, každý den abych něco napsala, tak se zaseknu. Už je tam to musím. Protože prostě musím a já neumím pracovat na sílu.

---

A mám to tak ve všem i v kreslení. To si jako asi vyzkouším dneska, kdy bych měla startovat nový projekt. Ilustraci k povídce a jsem na sebe zvědavá, jak to zvládnu. A tak, přikládám alespoň Anubise, kterého jsem nakreslila začátkem března, digitálně za dva dny.

---

Občas mě dokáže překvapit, že dokážu pracovat i rychleji, ale je to právě z toho důvodu, že mě to baví a nikdo mi nediktoval, jak to má vypadat... Kéž bych takhle mohla pracovat vždy... :D

View more

Pfuu :D To je hele docela záludná otázka. Abych řekla pravdu, tak jsem o tom ještě vůbec nepřemýšlela, takže to můžu teďka napravit :D

---

Já osobně jsem kapesné nedostávala a musím říct, že někdy, ale fakt jen málokdy, mě to i mrzelo. Na druhou stranu jsem byla strašně nenáročné dítě a kdybych kapesné dostávala, stejně bych si za něj koupila třeba akorát pastelky na kreslení a nebo bych si všechno schovala... Za vysvědčení jsem dostala třeba 50 Kč a to jsem si schovávala a pak jsem za ty ušetřené peníze třeba koupila někomu dárek k narozeninám nebo vánocům. Nakonec jsem k tomu všemu přidala ještě peníze z brigády a za tohle jsem si udělala řidičák no... :D

---

Chtěla bych naučit svoje děti zacházet s penězi tak, jak to považuju za správné. Neutrácet za zbytečnosti. Chtěla bych, aby si peněz vážily a znaly jejich hodnotu. Aby to nebraly jako samozřejmost. Zároveň ale vím, jak jsem to měla já a proto bych asi chtěla, aby přeci jen nějaké peníze dostávaly. Pravděpodobně to udělám tak, že budou pravidelně dostávat nějakou malou částku a s tou se budou učit šetřit, hospodařit a nakládat... :)

---

A samozřejmě všechno potřebné budou mít od nás, rodičů :) Mimo to svým dětem už teďka spoříme peníze. Přijde mi to jako fajn nápad. A třeba to jednou využijí na něco důležitého :)

View more

Bez léků by to nešlo :) Bez těch bych nemohla nic.
Kromě léků pomáhá být hodně zaměstnaná, na úzkost není nic horšího, než sedět, koukat do zdi a přemýšlet o tom, jak vám je zle. Rozhodně doporučuju se co nejvíc zaměstnat, vždy dělat to, co je třeba, neprokrastinovat a svůj volný čas nějak kvalitně vyplnit. Což není v úzkostných stavech z daleka jednoduché, to člověka někdy tak paralyzuje, že prostě nemůže dělat ani to, co nutně musí, natož pak ještě dělat něco svého... Ale pokud se nenaučíte si trochu poručit, nepomůžete si. Někdy to nepůjde, ale pokud to jen trošku jde, je to nutný.
Pak mi taky v těchhle chvílích pomáhá myslet na lidi, co mám ráda. Držet se nad vodou myšlenkou, že jsou tu a mají mě rádi, a já je.
Někdy dost pomáhá se z toho vypsat. Sepsat si všechny své pocity, smutky a obavy.
Pak klasické arteterapické činnosti, jako kreslení a vyrábění něčeho, dál je super procházka s oblíbenou hudbou a soustředit se na cíle. Udělat úkol, uklidit, nakoupit, skočit pro něco... Napsat si sezam a jet podle něj, tím budete vázáni a nestane se tak snadno, že ztuhnete v panice.
Pomáhá i rutina. Pokud máte možnost dělat určité činnosti ve stejnou denní dobu, doporučuju. To platí ale i o tom stejně vstávat a stejně chodit spát. Jasně, pokud v týdnu vstáváte v pět a chodíte z toho důvodu spát v devět, není problém si o víkendu přispat, ale rozhodně nedoporučuju spaní do deseti, to vám rozhodí režim. Stejně tak chození spaní o půlnoci...To je až moc velký časový rozdíl, který vám ten režim nabourá. Jo a spánek je taky důležitý, úzkostný člověk zkrátka nemůže spávat pět hodin denně a být v pořádku. Ve vašem případě je skutečně potřeba spát ideálně těch 8 hodin denně.
Pak taky si říkat, že je to jenom pocit. Pocit, který sice máte a cítíte, ale že je to jen ve vaší hlavě. Když to pojmenujete, bude se s tím líp pracovat. Berte to jako emoci, kterou vytvořila vaše hlava. Jasně, obtěžuje vás, paralyzuje vás. Ale není to nic hmotného. Nemůže vás probodnout nebo vám zabít rodinu, je to zkrátka pocit. Tak to berte.
Skvělá je samozřejmě jóda, protahování, meditace nebo třeba plavání.
Nebo, když vás to přepadne, zkuste si plánovat něco příjemného. Třeba na víkend naplánujte nějaký výlet, návštěvu vaší oblíbené restaurace, kino...nebo klidně i filmový večer doma. Naplánujte občerstvení, co to bude za film, co si vezmete na sebe...Všechno. Tím, že se zaměstnáte činností a ještě se budete mít na co těšit, můžete úzkost zmírnit.
A pokud je to hodně zlé, nebojte se léků a vyhledání odborné pomoci.

View more

Bojím se, že nic. Nedávno jsem si četla jednu knížku a docela dobře jsem se dokázala ztotožnit s hlavní postavou, která též nebyla ničím výjimečná. V té pasáži, kde se toto popisovalo, jsem se skvěle našla a dost mě to šokovalo, jelikož jsem vždycky chtěla něco, co by mě dělalo výjimečnou. Ať už by to byla nadměrná krása, talent na kreslení, na psaní, focení nebo jakákoli jiná činnost, ve které bych vynikala a byla v ní nadprůměrně dobrá. V průběhu života jsem postupně zjišťovala, že vlastně není nic v čem bych excelovala. Spíš je to tak, že jsem ve všem průměrná. Nejsem nejkrásnější, ale taky nejsem ošklivá, nejsem skvělá malířka, ale kreslit zvládnu, nejsem dobrá spisovatelka, ale mé "povídky" se dají považovat za obstojné a takhle bych mohla činnosti jmenovat až do nekonečna. Mám v sobě takovou malou naději, že možná přeci jen jsem v něčem výjimečná, jen jsem tu věc ještě nenašla. A nebo ji už dávno dělám, ale neponořila jsem se do ní natolik, abych tu výjimečnost objevila.

View more

Hodně mi pomahaju a pomahaly pisnicky.. Ze sa z teho spatneho dycky vyzpivam 💕🎤🎧🎼🎼🎶 Ted kdyz bejvavam nemocna jako ze me boli v krku tak dycky vic trpim tim ze si nemozu zazpivat nez tim ze by me bolel krk 😁😁 Takze zpivat si to je jedna z mojich pomoci sama sobe 😊
Dalsi vec je posluchat pisnicky a houpat sa na dvore na houpacce.. 🎠🎶 popremyslat a sustredit sa na text.. Nejlepsi je Bieber a Separ a Eminem pro me.. Ted myslim kdyz mi je naprd.. 😋 Dalsi vec je kresleni cehokoli pri pisnickach 🎼🎨 Bo siti neceho co proste me enom tak z niceho nic napadne 😍😊 jako dalsi na řade sou moje priblble tanecky a drepy 😂😍 Dřepování miluju aj kdyz to tak mozna vubec nevypada 😤😁
A inac dekuju za zpravu 😇👼 Urcite mi pomaha aj to ze su blazinek a trdlo.. Kaslu na kecy ostatnich a debilni poznamky.. Chodim si v teplakach a "zednickych" botach a je mi to uprdele 💕💕 A chcu aby sa Maxik mel nejlip narozdil od jeho tatislava Kryplometa Obecneho 😂😂😂 A joo mam teplaky s Mickey Mousem a ne enom jednim.. A je mi jedno esi sa to nekemu libi bo nelibi bo esi sa mi nekdo bude bo nebude smat.. Mne sa to libi a sou pohodlne toz co 😍😍😊 Moja vec co delam a co nosim.. Takze tak.
Treba si casem zvyknes si nedelat z ostatnich nic.. 😊 a budes #drbatblbékecy.
A ohledne teho ze su furt tak pozitivni.. Nemysli si ze nemam nekdy chvilky kdy sa rozbrecim bo tak.. Le jak rikam vyzpivam🎤 sa z teho vycvicim 💪vykreslim 🎨 a je lip 😊 Esi me chce nekdo vytocit tak moze leda moje cislo na mobil 😁 #stayzmrd 😊😊😍😊 Inac esi ta neco trapi a chtel/a bys o tem pokecat tak klidne napis. Aj kdyz v zaveru nenapise nikdo urcite 😂 Mno nevadi aspon sa neupisu 😁💪 Toz zatim sa mej a hezkej den preju 😊😍

View more

ahoj, tahle otazka je uz pres pul roku stara, takze ti asi moc nepomuzu, ale studovat multimedialni tvorbu je fakt bajecny. prestanes tak napul zit normalne a budes mit velkou spotrebu kafe, vzhledem k tomu, ze budes spat max 4 hodiny denne. (postupem casu si na ten rezim zvyknes - je nedele tri rano a ja bych mohla spat, ale odpovidam tu na stary otazky) vlastne budes furt kreslit, ale zaroven na kresleni nebudes mit vubec cas, protoz tvuj ucitel na vytvarku ti kazdou hodinu zada praci tak na 6 hodin a asi trinactkrat ti neschvali tvuj navrh. nebudes pres bilej den moct chodit ven, protoze budes muset dodelavat veci jako stylizace, ktery potrebujou byt udelany precizne a ve skole na to nemas dost klidu. takze kdyz ti budou kamaradi psat, at jdes ven, tvoje odpoved bude z 80%, ze nemuzes, protoze kreslis. (zbylych 20% budes z vycerpani spat na zemi) do toho budes muset chodit ven fotit domaci ukoly, ale neboj, budes fotit i ve skole a pak si nekde musis z prstu vycucat cas, behem kteryho ty fotky upravis. toho by ale bylo malo, takze se jeste budes pres noc ucit pravidla typografie a delat prezentace na design a ani nebudes vedet, o cem ty prezentace jsou, ale to nevadi, hlavne, ze to mas odevzdany. a taky protoze bys mela mit vyhlasku 50, tak se budes rano v autoubuse sprtat zakony a vzorecky z elektroniky, ktery v zivote uz neuvidis, ale potrebujes mit dobrou znamku. uplne bych vlastne zapomnela na ostatni predmety co mas, ktery absolutne nesouvisi s tvym oborem (napriklad chemie, fyzika a matika), ze kterych budes nejvic vystresovana, protoze jim vubec nerozumis a nemas cas se je naucit, ale najednou z nich propadas. jo, muj obor me bavi je to super, az na to, ze to z tebe vysaje 110% energie, co v sobe mas:))))) art students do you feel me

View more