Lištička

Ty jo... těch je docela hodně. :D
Nicméně namátkou si zatím vybavím jen to, že celá škola má ucelený názor na naší učitelku dějin - a to že je pitomá a nic nenaučí a já s jen pár dalšími lidmi ji milujeme. :D
Dál si myslím, že Tomáš Klus a Xavier Baumaxa jsou pitomečci co možná mají zajímavý hlas co se týče lidí s hudebním sluchem, co jsou s to uznat zpěvákovy dovednosti i jinak než metodou líbí/nelíbí, ale já prostě hudební sluch nemám, takže prostě a jednoduše: NELÍBÍ.
To samé si myslím i o většině dnešní populární hudby (Nicki Minaj, Miley Cyrus, Justin Bieber, One Direction a jim podobní) - prostě fuj. Nemám to ráda, nechci to poslouchat, necpěte mi to.
Pak si třeba taky myslím, že lidi, co jdou třeba i rádi někdy někam na boso ale pak vám řeknou, že po městě teda chodit na boso nebudou protože kdo ví na co by šlápli jsou bábovky. Jasně - někde na kopečcích v lesíčcích není taková šance že šlápneš na střep nebo injekční stříkačku, ale když si na to dám pozor ve městě, tak je ta šance de facto stejná. Buď máš štěstí, nebo smůlu. Moje největší smůla při chození na boso ve městě (a to jsem si takhle ťapkala i po Praze kterou v tomhle směru všichni nejvíc "hejtujou" i po pár místech v Itálii - Vatikán [viz foto], kolem šikmý věže,...) byla, že jsem šlápla na žvejkačku. No bóže.
A pak si myslím spoustu dalších věcí, ale nevidím ostatním do hlavy, takže nemůžu posoudit jak moc kontroverzní to je. :D Takže asi tak.
P.S.: Prahu ráda mám, ale o poznání míň mám ráda Pražáky. >D

View more

Upřímně řečeno...tyhle motivační videa nemám moc ráda.
Není v nich toho moc zajímavého, krom slov a hudby, která dohromady nažene husinu a která vám dá na chvíli pocit, že jste něčeho schopní. Bohužel je to ale právě jen na chvilku. :) Během dalších dní si na to možná vzpomeneš, žes viděla něco super, ale pak na to zapomeneš.
Moje motivace je to, co je kolem mě. To, čím bych se chtěla stát. Obraz sebe sama za pár let, sen o tom, co bych si přála. Zatím nesplněná touha a uskutečňování cesty k ní a už dosažené menší cíle, které mi pomáhají ve splnění svého snu. Jsou to knížky, texty, které ve mě zanechají něco víc, než tříminutová videa kde slavní lidé mluví o tom jak jsou strašně motivovaní, když už vlastně dosáhli toho, čeho se hodně lidí u sebe samotných nikdy nedožije. Moje motivace jsou lidi, kteří mě obklopují, protože přináší nové nápady, pohledy, myšlenky.
A tohle všechno je zároveň i to, co mě zvedne když si dám pořádně na hubu, protože většinou je to právě ta chvíle největšího zoufalství, největší tmy, kdy člověk konečně otevře oči a uvidí, kterou cestou se má vydat, aby došel svého cíle.

View more

Bylo jich fakt hodně, co jsem viděla a co se mi líbily (nicméně, víc jak dvě třetiny jsem zapomněla - respektive v paměti je mám, ale nevybavím si je :D )... Takže zmíním komedii Co jsme komu udělali?, Fakjů, pane učiteli a horory Anabelle (za toho démona/kozla - bez něj by ten film nebyl tak dobrý O.o), Jesabelle a Ouija. Prostě mám ráda duchařiny (a tak jak v hororech používají svíčky. Vždycky, když se zapálí svíčka, jakoby to automaticky přivolalo všechny duchy a přízraky. Jako můry ke světlu)... No a jinak taky Velká 6...
A úplně ze všeho nejvíc nejvíc nejvíc vyzdvihnu film - velefilm, který jsem za posledních 14 dní viděla dvakrát a rozhodně ne naposled, film od producenta Guillerma del Tora režírovaný Jorge R. Gutierrez *slavnostní fanfáry*...
...
Kniha života / The book of life
Moc jsem se smála - moc jsem plakala. Boží. Nejlepčejší. Jak provedení, tak námět i soundtracky. B-O-Ž-Í!
https://www.youtube.com/watch?v=nTQ7TYi7Siw

View more

No... Zatím asi nebudu předbíhat - ale pocit z nich mám dobrý. :)
Ačkoli se to teda během nich dost měnilo...:D
Když jsme tam v pondělí přijeli odevzdat portfolio do devíti hodin, kdy si je přebíraly vedoucí tam byly fronty o asi padesáti lidech. Asi hodinu jsme tam porůznu čekali a pak jsme měli na zbytek dne volno, tak jsme se jeli ubytovat na koleje.
Další den jsme tam měli být až v jednu - to se vyvěšovaly výsledky a od dvou potom začínal první úkol. Kolem těch nástěnek byla šílená tlačenice :D Hlavně jsme celou dobu od autobusu ke škole míjeli lidi které nevzali, všichni ubrečený, úplně v prdeli... No hrozná motivace. :D Nakonec nás ze čtyř postoupili 3 - já a dvě kamarádky co se hlásily na Kov a šperk.
No a pak přišel ten první úkol. To jsme měli nakreslit/namalovat na A3 něco na téma 'Pohřeb'. Mohlo to být cokoliv, ale muselo to být na šířku a barevně. Tak to byla vcelku prča.
Další den měly být dva úkoly a nástup byl už v devět. Nejdřív jsme měli udělat tři ilustrace tuší na A5 + skici podle krátkého textu od Woodyho Allena Den ze života laně ("Slyšíme nesnesitelně libou hudbu, opona se zvedá a spatříme les za letního odpoledne. Přitančí koloušek a beze spěchu okusuje lístečky. Lenošně se toulá mlázím. Po chvíli začne kašlat a padne mrtev.") - takže taky dost pozitivní po tom pohřbu. Odpolední úkol obnášel nakreslení komiksu, přičemž jsme měli zadaných pět vět, respektive replik, co se tam musí objevit ("Už aby bylo jaro." - "Ach jo." - "Co vzdycháš?" - "???" - "A teď vidíš, proč se netěším.") minimálně na jednu A4 maximálně na tři, černobílou kresbou kolorované jen jednou barvou.
A poslední den jsme měli celodenní úkol spojený s pohovorem. Měli jsme vytvořit z na vzduchu rychle tuhnoucí hmoty Kera postavičku na téma "Umělcova Múza". Vzhledem k tomu, že jako nepovinnou maturitu ve škole dělám loutku na podobné téma bylo to super. :D K tomu jsme měli udělat barevné skici a jednu ilustraci 15x15cm pro větší děti.
Co se pohovoru týče, ten moc dobrý nebyl. :D Teda moc dobrý pocit z něj nemám. Jsem kapku nervák, i když to na mě není většinou vidět, takže... :D
Nicméně. Když jsem odcházela, loučila jsem se s asistentem vedoucího. Já: "Na shledanou." On: "No... Já myslím, že určitě na shledanou."
Tak mi to zvedlo sebevědomí. :D

View more