Lištička

Každý den se něco takového děje.
Třeba dneska. Uběhla jsem 12.4 k s průměrným tempem 6 minut na kilometr, což je paráda.
Navštívila jsem krásný hippie/boho/gypsy/whatever trhy, které tu přes víkend byly na jedné pláži a koupila si tři kráááásné náramky (dva mám na noze, jeden na ruce) z čehož mám hroznou radost. :)
Domluvila jsem si předběžné rande s @nettyvanity (záviďte mi za 3, 2, 1,...) a s kamarádkou, se kterou jsem se už moc a moc dlouho neviděla.
Zjistila jsem, že se po svém návratu z Holadska přeci jenom uvidím s mamkou (původně to vypadalo, že se doma zase mineme, což by bylo vcelku smutný, protože bychom se potom neviděli už přes měsíc).
A pak jeden můj malý úspěch - včera jsem dobrala platíčko HA a budu se jí zbavovat. Míra informací o tom, jaké je to svinstvo přetekla přes okraj pomyslného poháru a můj drahý mi to schválil, takže - sbohem, vy zázračné, karcinogenní pilulky. Už vás nechci!

---

Většině lidí se to třeba bude zdát jako maličkosti, ale z těch já mám největší radost. :)

View more

Tak jo, Anive. Povím ti, jaká partnerka podle sebe jsem. A pokusím se to rozpitvat do nejmenších detailů, jo? :D
Takže - co se týče vlastností, kterých by si na mě můj drahý měl vážit... To by samozřejmě bylo samo o sobě na dlouho, ale tady jich je aspoň pár (:D) - řídím se heslem "your vibe attracts your tribe", tudíž se snažím myslet pozitivně, šířit všechno dobré a prostě se chovat tak, aby poje pozitivita přitahovala totéž. Také se snažím vždy chovat podle toho, co je podle mě nejlepší. Někdo tomu taky říká "zasraný vegani se serou úplně do všeho". :D Já tomu říkám pozitivní vliv - no jen si to vezmi. Za ten rok a půl, co jsem se svým milým jsem ho přivedla na běhání, na posilování, jí mnohem víc zeleniny a ovoce, zachutnalo mu uzený tofu a díky mě bude už za měsíc potetován. Jsem prostě boží. Že jo?
Dál se snažím být tolerantní jak to jde tam, kde vím, že je změna nemožná. Snažím se respektovat občasné vrtochy mého milého a to, že je na úplně jiné vlně, než já - totiž že myslí hlavně logicky a nic mi neříká na rovinu. je prostě diplomat. Občas mě to pěkně štve. Ale co naplat. Stejně tak ho nenutím, aby přestal jíst maso. Ano - nabízím mu alternativy, ano - chválím ho a mám z něj radost, když to maso odmítne. Ale není to tak, že bych do něj čtyřiadvacet hodin šila, dávala mu ultimáta a vyhrožovala mu pověšením za palce v čele příštího průvodu Veggie Parade. Teď jsem asi zkazila všechny domněnky o tom, jaký jsem to fanatik.

---

A teď k těm méně pozitivním stránkám.
Občas mám své nálady (nejspíš pozůstatek pubertálních psychických problémů, kdo ví) kdy spadnu do totální deprese, jsem nepříjemná, nic mě nezajímá a nejradši bych jenom zavřela oči a zmizela. A tyhle nálady bohužel nedovedu jen tak smést ze stolu. Naopak. Dávám je všem pěkně sežrat.
Pak taky hodně spoléhám na to, že mému drahému věci "dojdou" - já mu něco naznačím a čekám... A čekám... A pořád nemůžu pochopit, že se prostě nedočkám, protože chlapi (a můj muž obzvlášť) mají tenhle kanál vnímání ucpaný kdo ví čím. A pak jsem na něj naštvaná, že mu to nedošlo.
Občas dovedu být pěkně otravná.
A jako poslední zmíním asi to, že nejsem taková typická přítelkyně, dá-li se to tak říct. Stále si totiž snažím udržet si nějakou dávku volnosti. Pořád si chci uchovat toho "divokého ducha", který se mi na mně tak líbí a to i ve vztahu. Proto se mi velice často stává, že když spolu delší dobu nejsme (jako třeba teď), tak nějak ho přes den "vytěsním". Nestýská se mi, nemyslím na něj tolik, jako když se nevidíme jen na pár hodin... prostě si v tomhle směru vyčistím hlavu a nechám to tam plynout. Nechám to být. Odpočinu si od toho. Nevím, jak lépe to popsat. Na jednu stranu mi to vůči němu připadá nefér, protože mi pořád píše, jak mu chybím a jak na mě myslí. A já tohle prostě nevnímám. Osobně si myslím, že je to také tím, že už ho beru spíš jako jednu svou část a přijde mi nemyslitelné, abych tuhle svou část už neměla vidět. Vždyť je to část mě samotné, takže je nad slunce jasné, že se brzy uvidíme.

View more