Moc děkuj ^^ Kravička (talátko c:) jako takové vyloženě význam nemá - tedy má, ale ne jeden jediný, hlavní. Vybrala jsem si ho kvůli svým vzpomínkám na dětství, kdy jsem tehdy nechtěla bratříčka ani sestřičku, ale "kravátko". Pak jsme jednou s babičkou byly v kravíně a jedno takový kravátko mi olízlo celej obličej. Není to nějaký extra zážitek, ale je to hrozně silná vzpomínka. O to silnější, když si uvědomím, že tohle krásný tele už nejspíš dávno někdo rozemlel do burgerů. Takže celé to tetování je propojené s veganstvím - v tomhle zážitku myšlence a v tom nápisu "Ahimsa". "Ahimsa" je zásada neubližování, života v míru a nenásilí. Je to energie, která propojuje všechny živé bytosti. A je to můj slib budoucnosti, že tuto energii budu ctít a budu se snažit žít tak, abych způsobila co nejméně utrpení. :)
To by nemohly být moje děti :D Nerada o tom teď přemýšlím, nebo rozhoduju dopředu, protože kdo ví, jak to za ty roky bude, že jo. Ale když to mám říct takhle z fleku - já jim to vyloženě nutit a nakazovat nehodlám. Jestli budou vědět všechno o dnešním chovu, o všech ekologických i zdravotních rozměrech téhle problematiky, pak je rozhodnutí zcela na nich. Já jim to ale vařit nebudu. :)
Protoze chodim do prace. Osobní ask občas zkontroluju když si třeba dělam jídlo ale na VegNutt momentalne přes den čas není a večer zase není chuť. Ale zkusím se k tomu co nejdřív dostat :D
Co ti můžou ostatní závidět? Počítá se všechno, talent na určitou věc, povahu, barvu očí, vlasy...
Tak já jsem samozřejmě celá taková... Záviděníhodná. :D Ale nejvíc mi teď asi můžete všichni závidět stále zmiňovanou novou kérku a ode dneška novou knížku Vlhká místa. Ano. Neodolala jsem a po filmu přišla kniha, o které jsem tu nedávno mluvila. A je skvělá. :D
Jak kdy a jak od koho. Je fakt, že já jsem typ člověka co si vždycky až příliš bere všechno. Od některých lidí to ale prostě nějak projde jedním uchem dovnitř a druhým ven, u jiných lidí zase stačí poznámka míněná jen jako vtip a už z toho mám několikaměsíční komplex. :D
Pijete čaj?
Ak nie, prečo?
Ak áno, aký máte najradšej?
Nic jiného v podstatě nepiju. :D Miluji jakýkoliv druh zeleného čaje (i ty porcované typu Loyd, Picwick, či jak se to píše, atd...) - nejradši mám klasický čínský Sencha s jasmínovými květy. Pak mám hodně ráda japonské zelené čaje - připadají mi takové lehčí, svěžejší. No a když je nouze, tak neodmítnu ani ovocný čaj, ale to je fakt případ nouze. :D Černý čaj nepiju vůbec.
Momentálně probírám svoje staré fotky. :D Musím se s vámi o něco podělit. Na jednu stranu mi to připadá trapně vtipné, na druhou stranu se mi to děsně líbí. :D Únor 2012 (v té době jsem měla sestřih alá Ramona Flowersová v červené a brzy na to jsem si nechala naplést pseudodredy, jak je vidno na předchozí přidané fotce)
Asi se to nedá charakterizovat nějak snadno, pár slovy. Je to postupný proces změn ve vzhledu i chování, vnímání okolí a toho, jak jsem okolím vnímána. Rozdíl v tom, o čem jsem snila, po čem jsem toužila, v čem jsem se nacházela, jak jsem reagovala a stavěla se k problémům. V mnoha věcech jsem byla uzavřená, orientovaná jen na svoje tehdejší pravdy (nebo spíš dogmata). Všechno jsem brala povrchně, neměla jsem žádná tajemství, byla jsem hodně bezprostřední (to jsem i teď, ale hlavní rozdíl je podle mě v tom, že tehdy jsem byla bezprostřední projevem - všem jsem řekla, cokoliv chtěli slyšet. Teď jsem bezprostřední chováním. Ke všem se chovám jako k přátelům, známým pomáhám tak, jak by mnozí nepomohli ani svým přátelům, vztahy vnímám úplně jinak), myslela jsem si o sobě, že jsem volnomyšlenkářka, ale při tom jsem se jen držela frází a něčeho, o čem jsem si tehdy myslela, že bylo správné. Vůbec jsem si nepřipouštěla, že bych se kdy mohla změnit, že bych vypadala, nebo se chovala jinak.Je toho určitě víc, ale mnohé z toho je hodně osobní, takže když promineš... :)Hudba tehdy (jeden z mála interpretů, které jsem poslouchala) https://www.youtube.com/watch?v=w1G-9WUgptYHudba teď (jedna z opravdu, opravdu mnoha :)) https://www.youtube.com/watch?v=6Zs0-82Yva0A taky nějaká obrázková dokumentace. :D Duben 2012.
Tak si myslím, že moje RAW Dýňovo-mrkvová polévka s kajenským pepřem a kari se mi moc, moc povedla. I přes to, že mám trochu bojové podmínky (mixér velikosti XXS, v němž jsem musela mrkev a dýni mixovat po třech menších dávkách) a tudíž je polívka trochu hrudkovitá jsem se sebou nadmíru spokojená. C: Už ji jenom hodit do mističky, posypat naklíčenou vojtěškou a můžu si mlaskat. Yeey! ^^
Před čtyřmi lety - nastupovala jsem do prváku na střední, byla jsem děsná metalistka, masožroutka s názory typu "bez masa nevydržím dýl jak dva dny", kreslila jsem neustále anime, myslela jsem, že na mě čeká celý svět, byla jsem pěkně vypaseňoučká ( :D ), zmatená ohledně svojí orientace, nejistá ve vztazích a zpětně si uvědomuji, že i vcelku povrchní. Ale pubertou si projde každý. Hádám, že je velice málo lidí, kteří se na tuhle dobu ohlíží se samými dobrými vzpomínkami.
Změnil/a ses? (Zapřemýšlej nad tím, a ano asi se vracím zpátky.)
Hodně. Když si vezmu sebe teď a třeba před rokem, tak je to velký rozdíl. Myslím, že ve vzhledu i myšlení. A pokud porovnávám se svým já třeba před čtyřmi lety, tak je to teda docela pecka. :D
Úžasná, skvělá, šikovná tatérka ta Šarming. ^^ V pondělí jdu na dodelani kravičky, ktera bude do hněda a na vybarvení zelených lístečků u růží. Telátko / kravička má zatím jen růžový čumák. Můj malý, bolestivý roztomilouš. :D
Použijte tohle jako prostor pro myšlenky, obrázky nebo co já vím. A pokud vás nic nenapadá zkuste napsat něco o tom čeho 'neobvyklého' si na lidech všímáte.