@AyaSinclaire

Lištička

Ask @AyaSinclaire

Sort by:

LatestTop

Previous

Jakou poslední věc sis koupil/a a zamilovala?

Asi atikvariátovou sbírku básniček od V. Holana. Já ho teda miluju už dlouhou dobu, ale tahle sbírčička ("Ptala se tě...") je vynikající v tom, že je malá a hodí se i když někam jedu.

Ahoj, mám dotaz, kde kupuješ hennu? C: Tvé vlasy jsou na každé fotce/gifu/videu jako z červeného sametu. :3

Jůůů ^^ Děkuju!
Hele...nejčastěji přes net, v tomhle eshopu: http://www.dzauhar-abdallah.cz/ :) a občas mají v zelených lékárnách / prodejnách zdravé výživy.
Liked by: sabina

Related users

Znáte extreme ironing? Pokud ano, co si o tomto sportu myslíte? Pokud ne, rozhodně doporučuju najít si o něm nějaká videa. Ale jestli se vám nechce, můžete tuto otázku využít jakýmkoli způsobem.

Zní mi to jako závodní žehlení. :D A i kdyby to přesně tohle nebylo, budu dál žít v domnění, že opravdu existuje takovýhle sport a nebudu si tedy videa hledat, abych si nezkazila tenhle pocit z extrémního žehlení!

máš hrozně velké přední zuby

Nepovídej! :D To je tak, když člověk jako dítě spadne ze dvou metrů na zuby a zubař - namísto, aby ty vyražené zuby vtrhl - se je snaží zamáčknout zpět. :) Růst druhých zubů narušen raz, dva.
Ale co na tom - osobně mi to nevadí, když mi narostly druháky, měla jsem jeden skoro o devadesát stupňů přetočený, takže to, jak je to teď, je v podstatě malý rovnátkový zázrak.

napiš/vyfoť pět až deset věcí, které tě nejvíc charakterizují. ať už podle tebe, nebo podle ostatních. prosím tentokrát opravdu ne nic abstraktního :)

julkapetrova2’s Profile PhotoJul
1. Kolo. Šíleně polepený, hate-free veganský recyklovaný kolo, na kterým jezdím do a ze školy. :D Naštěstí jsme umělci, takže mi ho všichni chválí a nikdo po mně nekouká jako na debila.
2. Oblečení, které nosím. Není to nic konkrétního, ale... prostě to ke mně padne.
3. Čaj. Zelený čaj. Vždy, všude. Nic jiného krom vody a čaje v podstatě nepiju. :D
4. Jablka. Taková moje mana.
5. Vychytaný blbosti a úchylný nepotřebnosti. Třeba náplasti se srdíčkama, svítilna pro čtení po tmě, lepící papírky s upomínkama, a tak.
6. Plyšový prase z Ikey, aneb ústřední motiv mých autoportrétů pro seminář fotografie.
7. Knížky. Vždy sebou nějakou mám. Doma (a kolejích) čtu Harryho Pottera, když někam jedu beru sebou Frídu, nebo básničky od Holana.
8. Avokádový stromek. Aneb další z motivů těch autoportrétů. Miluju svůj avokádový stromek. Jmenuje se Helena.
9. Avokáda. Moje další mana, když na ně mám prostředky.
10. Brýle - které velice často obměňuji, ale vůbec mi to nevadí.

View more

Síce takéto otázky príliš nepokladám, ale budiš. Vlastne to otázka ani priamo nie je.// Napíšte mi sem niečo o sebe. Hocičo, čo vás napadne. Je mi jedno, či to budú fakty, vaša terajšia nálada alebo to čo ste mali na večeru.

saba_bebcakova’s Profile Photosabina
Piju čaj, jsem rozhořčená na Ask, že má tak krátký rozsah odpovědí a přemýšlím, jak je sakra možné se tak hrozně moc zamilovat během tak krátký chvíle. Jsem marná. Měla bych jít spát.

Lištičko prosím, vyprávěj mi pohádku na dobrou noc

Moje pohádky se vždycky protáhnout tak, že by se do jedné odpovědi asi nevešly. :( Pokusím se o něco, co by i ask skousl, ale možná si budeš o pohádku muset napsat na fb, nebo mail. O:-)
V hlubokém lese, kam lidé zřídkakdy zabloudí, žil vládce lesa. Lesní duch, jehož tělo bylo jako kmen nejvyššího stromu, vlasy jako pletence kořenů a trávy, oči jako nejhlubší tůňky vytvářející se tam, kde řeky protékají klínem zelených luk a hlas jako vítr šumící břízami.
Když se jednoho dne, z kraje podzimu, procházel Pán lesa po cestičkách, kudy chodívá zvěř, tam, kde se les míjí s loukou, uviděl, jak se po louce prohání cár mlhy, který, jakoby unášený větrem, v sobě nesl luční kvítí - chrpy, mák, sedmikrásky, kopretiny... Před jeho očima se z mlhy začala formovat ženská postava. Postupně nabírala ostrých křivek, na ramenou se zaleskly prameny větrem zcuchaných vlasů, uprostřed bledého obličeje zasvítily oči, pod nimi blýskl úsměv. Kolem těla se roztančily štíhlé paže chytající luční kvítí a do trávy dopadly dlouhé nohy. Dívka se smíchem ještě chvíli tančila po louce. Pak ale vycítila cizí pohled. Podívala se přímo na Pána lesa a jejich oči se v jediném okamžiku střetly. V tu chvíli celý svět zhasl. V dalším okamžiku celý vzplál ohněm, který se rozhoře v jejich srdcích. Bylo to jako úder hromu, stejně náhlé a ochromující.
Když chtěl Pán lesa vykročit k ní, promluvit na ni, snesl se z nebe stín. Byl to ohromný, černý havran. Uchopil dívku za ramena. Ta se s jediným zoufalým výkřikem znovu proměnila v mlhu, kterou havran v zobáku odnášel pryč. Pán lesa vyběhl za nimi, avšak marně. Havran odlétal, držíce tu zvláštní bytost, s níž, jak Pán lesa hluboko v srdci věděl, by mohl strávit zbytek svého dlouhého života.
Trvalo to několik týdnů, během nichž dívku tu a tam zahlédl - nikdy se k ní však nestačil dostat včas. Havran vždy znenadání přilétl a dívku odnesl pryč. Pán lesa byl tou bezmocí zmučený. Vymyslel proto plán, jak dívku před havranem ubránit. Poručil stromům a lesním ptákům, aby - až se jeho vyvolená znovu objeví na louce - udělali kolem ní hradbu. Stromy aby vytvořily větvemi střechu, skrze níž havran nepronikne a ptáci aby se postarali přímo o únosce té dívky. A jak poručil, tak se také stalo. Hned po tom, co se na louce objevila mlžná postava plná květin a začala se formovat do fyzického těla, nebe nad ní se uzavřelo korunami stromů a nad nimi začali kroužit ochranitelští ptáci. Dívka sebou poplašeně trhla a rozhlížela se zmateně kolem sebe - snad v očekávání příletu havrana a ve strachu z něj.
Místo havrana se však ze stínu stromů vynořil Pán lesa a konečně se k ní přiblížil. Kdyby měla jejich srdce hlasy, slyšeli by jejich radostný křik až v kilometry vzdálených vesnicích. Toužebně na sebe hleděli, jak se k sobě přibližovali. Když už je dělil jen jeden, či dva kroky, vzal ji Pán lesa za bledou ruku, která studila a hřála zároveň - jako rosa za letního rána.
--- (Ask mě nenechává psát dál. O.o )

View more

Nakupuješ v e-shopech s oblečením? Pokud ano, hodíš sem odkaz? :)

Ani moc ne, ale když už, tak jedině Fler, Thao, nebo Collective Collapse.

Napište, prosím, něco o některé své blízké nebo oblíbené osobě. Pokud nechcete psát o osobě, klidně můžete napsat o jakékoli jiné bytosti, popřípadě i neživém předmětu.

A., alias Hejkal. V posledních týdnech jsem se na něm stala závislá. Je to můj Lesní duch. S nikým se necítím tak volná, tak svá, živá. Je to jako by vyzařoval nějaký neurčitý světlo, který oživuje všechno kolem.
Je jako bezedná tůňka živý vody uprostřed lesa, ve který se chci utopit.

Zima se blíží! :D tak tedy...co máš na zimě nejraději? A co se ti na ní naopak nelíbí? A co zimní sporty? Věnuješ se nějakým? A jsem jediná, která ještě stále staví sněhuláky i když mi už není 5? :D

Winter is comming.
Hele... Já mám zimu moc ráda. Mám ráda sníh, to, jak se blýská na sluníčku, mám ráda východy slunce, azurovou oblohu a ty bílý pláně pod ní. Mám rád, jak od pusy stoupá pára, mám ráda ty zmrzlý pavučiny na oknech a zmrzlý kmeny a větve stromů, jinovatku na dubových listech a to božský ticho v lesích, který porušuje jenom křupání sněhu pod nohama. Mám ráda ty velký sněhový vločky, který se spíš podobají vatě než sněhu snášející se tichou, mrazivou nocí mezi stromy v lese.
Nemám ráda zimu ve městech. Sníh/bláto rozježděný autem a prožraný posypovou solí, která nechává nesmývatelný bílý fleky na botách, zamračený, zpocený lidi mačkající se v autobusech a nákupních centrech, kde se snažej urvat si aspoň trochu tepla a pak ještě zamračenější odcházejí, protože je jim teplo až moc.
Ráda bruslím, ale to je asi tak všechno. Běžky, lyže, snowboard... To jde nějak všechno mimo mě.
Sněhuláky moc nestavím, ale kuličky a sníh házím po všem, co se pohne pět metrů ode mě. :D

View more

Next

Language: English