@Emily136Anna136

Anička

Ask @Emily136Anna136

Sort by:

LatestTop

Previous

Na které období svého života se těšíš úplně nejvíc?

OndrejCervenkaa’s Profile PhotoOndrej_Cervenkaa
Na to, až (zda) budu mít dostudováno, budu mít práci, která mě bude bavit a naplňovat, a budu nezávislá a soběstačná (tj. nebudu bydlet s rodiči ani od nich dostávat peníze). Což ta poslední část zní i strašidelně, ale myslím, že když budu mít práci, měla bych to nějak zvládnout. Pokud všechno půjde hladce, tak bych tohoto období mohla dosáhnout za 6 - 7 let.

People you may like

NikiNikolka’s Profile Photo ™nikol✖️
also likes
Pizzinka’s Profile Photo ❤Aný❤
also likes
denca_sciglova’s Profile Photo Denisa
also likes
Mic2000’s Profile Photo Zdeněk
also likes
YourMidnightSun’s Profile Photo Nikolka
also likes
punklesbian’s Profile Photo Jax
also likes
samarabbasi2002’s Profile Photo Samar Abbasi
also likes
AhmadFouad’s Profile Photo Ahmad Fouad
also likes
Michalka7333’s Profile Photo Michelle
also likes
monkylka’s Profile Photo kamijelen
also likes
liviicious’s Profile Photo Liviana Pearl
also likes
Katepetka’s Profile Photo K
also likes
ameraasam201’s Profile Photo Amera
also likes
Eva20013’s Profile Photo Evie
also likes
cynicka_depkarka’s Profile Photo cynicka_depkarka
also likes
NadodaMohamed437’s Profile Photo NaDoDa
also likes
Want to make more friends? Try this: Tell us what you like and find people with the same interests. Try this:
+ add more interests + add your interests

V čem si myslíte, že jste opravdu dobrý?

Když jsem hodně motivovaná nebo zoufalá, dokážu být velmi disciplinovaná a vytrvalá - velmi dlouho a vlastně i celkem efektivně pracuji, dokud nedosáhnu, čeho chci (nebo aspoň části toho). Myslím, že všechny moje work mody a jejich relativně pěkné výsledky, můj školní prospěch, to, že jsem dokázala zhubnout už párkrát za svůj život 10 kilo, že se zlepšuje můj zpěv, malování a můj psychický stav (díky terapii a mému zasazení o to), je všechno toho důkazem.
Jsem těchto věcí schopná, ale stojí to obrovské úsilí a leckdy i utrpení, protože mám tendenci se přepracovávat nebo je prostě těžké vidět a přijmout, když dočasně selhávám nebo částečně selžu. No, takže asi chápete, že se některým z těchto činností spíše vyhýbám (např. drastické hubnutí, work mody, pravidelné učení), protože jen pomyšlení na ně ve mně vyvolává negativní pocity (natož jejich dělání).

View more

Jaký máš den ?

Vayaanna’s Profile PhotoVayaanna
Asi mám covid, není mi tedy dobře fyzicky a psychicky jsem na tom taky špatně. Čekali byste, že po dokončení střední budu mít radost, ale cítím se hlavně osaměle, úzkostně a smutně. Asi mě dohnaly emoce, které jsem posledních 15 dní musela potlačovat, abych byla schopná pracovat. Matka zlehčuje moje příznaky, pořád má na mě nějaké kecy a křičí. Stresuje mě to. A jsem zamilovaná a nechci být. Takže můj den je nic moc.

Je nějaká soutěž nebo reality show do které byste se rádi přihlásili?

Nelcaq’s Profile PhotoNelča
Survivor byl někde vzadu v mojí hlavě už odmalička. Ale tam se můžou přihlásit jen Američané. A do trapného českého Robinsonova ostrova se fakt nemám zájem hlásit.
Taky jsem několikrát přemýšlela o talentových show, ale vždy jsem si to (díky bohu) zamítla, že bych se akorát ztrapnila.
Liked by: medvěd

Jedli byste mrkvovou pomazánku? Někdo totiž nevěří, že je výborná.

Nelcaq’s Profile PhotoNelča
Ochutnala jsem, nejdřív mi přišla docela dobrá, ale pak se mi z ní nějak začal zvedat žaludek a dojedla jsem ji jen proto, že nechci vyhazovat jídlo. Takže mrkvovou pomazánku bych klidně vyzkoušela, ale jestli bych ji vysloveně jedla, to těžko říct, po téhle předchozí zkušenosti.
Liked by: medvěd

.

Emily136Anna136’s Profile PhotoAnička
Zítra maturuji. Kdo mě sleduje, tak si asi všiml, že jsem dlouho na nic neodpověděla. Učila jsem se. Hodně jsem se učila. Nedělala jsem v podstatě nic jiného. Posledních 12 dní. Dva dny z toho jsem ještě psala didaktické testy a párkrát byla na terapii. Jsem zničená, v každém ohledu jsem zničená, ale nakonec jsem do toho dala všechno. Mám pocit, že to, co jsem se tak pracně naučila před pár dny, jsem už zase zapomněla, bojím se, že si vylosuji problematickou otázku nebo budu příliš úzkostná a neudělám to. Bojím se, co udělám potom, jestli to neudělám. Bylo by to tak zničující a ponižující. Nemyslím si, že se zvládnu znovu takhle mučit a snažit. Nevím, jestli se nepořežu nebo nebudu sebevražedná. Nevím, co udělám. Chce se mi brečet, a už jsem dřív během dneška brečela, ale bojím se, že když budu brečet znovu, nebudu schopná přestat. Už předtím to bylo těžké zastavit, zvládla jsem to jen proto, že jsem potřebovala vidět na učivo. Prosím, jestli se něco má povést, ať je to tohle. Já už chci být ze střední pryč. Chci začít novou kapitolu života a nepřipadat si tak strašně podřadně. Ať už je to hotové, prosím. I čtyřky stačí. Vím, že jestli budu mít čtyřky, zase si to budu vyčítat, protože jsem do toho dala tolik úsilí a času a jsem zkurvený perfekcionista. Ale je to lepší než to neudělat a opakovat tohle mučení znovu. Stačí čtyřky... Držte mi prosím palce, ať si vylosuji dobrou nebo aspoň ucházející otázku a zvládnu to. Moc se bojím.

View more

+ 5 💬 messages

read all

Jste v restauraci u akvária s humry a máte se rozhodnout, kterého vám naservírují, přičemž jeden humr má na klepetu zlaté hodinky. Budete hodinky považovat za znak “lidskosti”, a tedy důvod proč si tohoto humra nevybrat, nebo si ho vyberete schválně s vidinou, že by ty hodinky mohly být vaše?

goodoldfashionedloverboy_’s Profile PhotoJeremi
Tak u mě se to řeší tím, že zvířata nejím. :d Ale dík za laugh.

Váš nejlepší zážitek za poslední týden?

embraceyourawesomness’s Profile Photoembraceyourawesomness
Shodou okolností též ve čtvrtek (kdo pravidelně čte mé odpovědi, ví) jsem, když jsem čekala na tramvaj, zažila takovou milou událost. Všimla jsem si jednoho člověka, jak zoufale mačká tlačítko u dveří tramvaje. Už dveře jednou otevřela a teď z nějakého důvodu stála. Podívala jsem se směrem k řidiči, abych si potvrdila, že ta tramvaj čeká na zelenou, pak zpátky na toho člověka. Stále mačkal to tlačítko, ale řidič se očividně rozhodl, že mu neotevře, ačkoli mohl. Tramvaj se rozjela, aniž by do ní nastoupil. Smutně se na mě pousmál a já se pousmála zpátky ve stylu „I feel ya, bro. :/“. Bylo to takové strašně drobné gesto, ale pro mě to v tu chvíli znamenalo hodně. Po předchozí zkušenosti ten den jsem se bála interakcí s cizími lidmi, terapie též nebyla příjemná a tohle mi trochu zlepšilo náladu. Bylo to prosté gesto, jen jsem s ním soucítila a on se na mě pousmál. Ale zároveň jsem najednou byla viděna a nebylo to v negativním světle jako pár hodin předtím. Na chvíli jsem si nepřipadala neviditelná nebo na obtíž. Bylo to milé.

View more

Váš nejhorší zážitek za poslední týden?

embraceyourawesomness’s Profile Photoembraceyourawesomness
Ve čtvrtek odpoledne, když jsem jela na terapii, mi nějaký opilý a/nebo zdrogovaný týpek v autobuse začal nadávat. Nevím, co přesně říkal, protože jsem ho špatně slyšela, ale vím, že mluvil na mě a zněl dost naštvaně. Zmrzla jsem a dělala jsem, že ho neslyším (což částečně byla pravda). Bála jsem se kolem něj projít a vystoupit. Ale nakonec jsem to zvládla, i když za cenu toho, že jsem se stěží udržela na nohou a skoro 10 minut se z toho pak vzpamatovávala. Taky jsem se bála, že ho třeba potkám po cestě domů a napadne mě (což se naštěstí nestalo). Nevím, čím jsem ho tak naštvala - jediné, co mě napadá, je, že z toho, že jsem se na něj docela často dívala (měla jsem z něj strach a často dělal něco, co mě zaujalo (prosil člověka o peníze, vzal si od někoho energy drink, oslovil nějaké holky, jestli od něj nechtějí vodku, falešně si zpíval, ...)), usoudil, že si o něm myslím něco špatného. Ve skutečnosti jsem nad ním jenom přemýšlela, že těmi drogami asi přebíjí jiné své problémy a že je to smutné. A že já to samé dělám taky, sice ne drogami, ale jídlem, sebepoškozováním, prokrastinací atp. No, tak to určitě patří k těm horším zážitkům za poslední týden.

View more

Co ze sebe potřebuješ dostat, ale nikdo ti nepoložil správnou otázku? Vypiš sem co chceš.

zvidavyclovek’s Profile PhotoZvídavý David
Potřebuju ze sebe vykřičet všechny ty pocity a obavy a myšlenky. Ale zároveň je všechny vykřičet nemůžu, protože by mě slyšeli ostatní. Můžu vykřičet jen některé. Chci klid. Moc chci klid. Chci obejmout and chci mít jistotu, že kdybych to nezvládla sama, někdo jiný se o mě postará. Potřebuju brečet a tělo mi to prostě neumožňuje. Připadám si jako podvrh, cítím se provinile, nevím, co všechno cítím, jsem zmatená, jsem vyděšená, jsem velmi rozrušená. Potřebuji klid. Prosím, prosím vás o to. Pomozte mi prosím někdo. A zároveň vaši pomoc nechci, protože přece chci být silný, nezávislý člověk! Jenže zároveň život sama nezvládám. Jsem osamělá. Chci toho od života moc, když toužím po lásce? A skutečně po ní toužím? Vždyť mě děsí! Nebo mě děsí jen love gone wrong, ne nutně samotná láska? Nevím. Já jsem jedna protichůdnost za druhou. V tomhle musím žít každý den svého života a snažit se v tom najít nějakou koherenci. Snažit se v tom najít, co jsem a co nejsem, co chci a co nechci, co vůbec cítím. Je vyčerpávající jen existovat sama se sebou. Natož pak s dalšími lidmi a dalšími problémy... Není tak vzácné, že bych si říkala, že kdybych jednou usnula a už se nevzbudila, bylo by to velké vysvobození. Pro mě nejvíc, ale asi i pro okolí. A jindy si zase říkám, že kdybych v tuhle chvíli umřela, mrzelo by mě to, protože jsem ještě nedosáhla toho, čeho jsem chtěla. Nevím, nevím, nevím. Proč nemůže být nevědění více normalizované? Proč musíme mít na všechno nějaký názor, všechno mít nastudované a promyšlené, proč nemůže být vpořádku nějakou dobu nevědět? Proč je tolik nepsaných pravidel, co je správně a co je špatně. Proč není vpořádku prostě být. Proč musím něco dokázat, abych za něco stála. Myslí si to vůbec většina lidí? Nebo jsou to zase jen nároky některých lidí, které jsem si internalizovala a přijala za vlastní? Nevím. Nevím. Nikdo to neví! Je tu tolik neznámých, tolik nejistot a já jen můžu hádat. A snažit se nějak mít nad životem kontrolu. Ale nejde mi to. Děsí mě to. Jsem paralyzovaná strachem. Tu máte blití mého mozku, odborně se tomu snad říká automatický text. Ačkoli u toho bych snad správně měla kašlat na pravopis. Whatever.

View more

+ 2 💬 messages

read all

Ahoj, jak se dnes máš?

pro_vsechny’s Profile PhotoObrázky
Většinu dne jsem se cítila mizerně, že nedělám věci do školy. Opět jsem vyšívala, trochu zpívala. Chvíli jsem brečela, když jsem se setkala s realitou, kterou jsem úspěšně potlačila do takové míry, že jsem na ni zapomněla - zapomněla jsem, že si vlastně musím najít práci. Já. Totálně nevzdělaný, nezkušený, neschopný, slabý člověk. Pak to chvíli bylo lepší, když jsem si povídala s jedním klukem z Nizozemí a hrála s ním Stardew, pak zase propad. Následně se to trochu zlepšilo, když jsem úspěšně upravila životopis, sepsala motivační dopis a oboje poslala inzerentovi. Strávila jsem tím skoro 2 hodiny, jestli tu práci nedostanu (nebo mě aspoň nepozvou na pohovor), tak fakt nevím, co víc jsem pro to mohla udělat. Zítra si jdu něco přivydělat testováním aplikace, tak jsem z toho trochu nervózní.

Jsme zde pro vás, rádi vymýšlíme nové otázky, ale poslední dobou velmi málo odpovídáte. Jaká témata vás zajímají, chcete nad nimi diskutovat a chtěli byste o nich více číst u vašich přátel zde na asku?

embraceyourawesomness’s Profile Photoembraceyourawesomness
Mně se vaše otázky líbí, moc neodpovídám, protože se na to poslední dobou nějak necítím. Jindy protože by odpověď byla až moc složitá a nechce se mi s tím vypisovat, někdy na to prostě nechci odpovídat a jindy na to nemám odpověď. Jednou za čas ale odpovím.
Vyhovuje mi, na co jste se ptali doteď. Možná se můžete víc ptát na otázky ohledně práv zvířat? Nevím.

Jaké je u vás právě teď počasí?

Před třemi hodinami jsem spala, ale přehřívala jsem se, takže předpokládám, že bylo slunečno.
Liked by: medvěd J.

Next

Language: English