#zed

No za jaké postavy... to já nevím, já si ty postavy chystám tak, abych za ně hrála ráda, jinak to pro mě nemá smysl. Přece jen když už hraju, tak tím trávím nějaký čas a proč ho trávit něčím, co mě nebaví nebo co mi vyloženě vadí?🤔 A co se týče jiných postav, to asi taky nedokážu odpovědět. Každý typ má něco do sebe, ať už je to tichá nenápadná osůbka, nebo třeštidlo, které máte chuť vzít pálkou po hlavě v moment, kdy otevře pusu. Nějaké hry jsou náročnější, některé čistá zábava, ale asi nemůžu říct, že bych s nějakými typy vyloženě nechtěla hrát. Ono i depresivní klubíčko nervů může být zahrané tak, že je ta hra úplně wow, stejně jako může být zahrané tak, že si chci po té hře sama hodit mašli nebo si minimálně omlátit hlavu o zeď. Je to spíš o konkrétní situaci, konkrétní postavě a konkrétním hráči než o typu postavy. Nehledě na to, že jinak než hraním se nikdo ani nemůže nikam posouvat, takže i když jsou hry s některými postavami třeba náročnější, tak bych je neoznačila jako něco, co nemám ráda.

View more

‹ ʟʏᴏɴ ⤵
「₁₀.₀₉.₀₀₀₀」

---

‣ „Hattest du daran geglaubt? Hattest du wirklich daran festgehalten, dass diese Familie Violets Tod überdauert? Diese Armee, diese Einheit starb in dem Augenblick als sie ihren letzten Atemzug nahm. Es gibt kein wir, Ophelia. Es gibt nur ein du, nur ein ich. Ich habe es satt, mich anderen zu verpflichten. Ich habe es satt, anderen zu vertrauen. Am Ende bleibt man dennoch auf sich allein gestellt während man das eigene Blut für andere vergießt."

---

‣ Ein dunkler Schatten lag über den Augen des Magiers. Langsam bewegte sich sein Kiefer. Seine Zähne knirschten. Er verachtete sie. Ophelia. Juvia. Zed. Lucius. Gray. Er hasste sie alle.

---

‣ „Hier trennen sich unsere Wege. Die Familie Virac ist tot. Fairy Tail ist tot. Es gibt weder einen Lyon Vastia noch einen Lyon Virac mehr. Ihr hättet mich damals auf dem Schlachtfeld einfach meinem Schicksal überlassen sollen. Denn meine Bestimmung war es nie, an eurer Seite zu kämpfen."

---

‣ Und sein Schicksal war es auch nie, an Juvias Seite zu lieben.

View more

Postacie będą się powtarzały, bo tam jest dużo pobocznych i wszystkich nie pamiętam, więc skupię się na tych, które przewijały się częściej :)

---

Selim ⸻ Michael Cypher ⸻ też rządził i był podatny na wpływ innych.
Hürrem ⸻ Shota ⸻ bo wiedźma :D
Mâhidevrân Gülbahar ⸻ Siostra Nicci ⸻ niby potężna, ale nie wszystko idzie po jej myśli
İbrahim ⸻ Darken Rahl ⸻ bo Ibraś pasuje na takiego mrocznego i potężnegotypa, który chce władzy absolutnej.
Nigar ⸻ Cara ⸻ no jej też przebiegłości i inteligencji nie można odmówić
Hatiçe ⸻ Jennsen Rahl ⸻ obie są dobre, ale nie jakoś super krystaliczne
Mîhrîmâh ⸻ Denna ⸻ cóż, rozpuszczenie plotki pokazuje nam, że Mihri ma swoją mroczniejszą stronę
Nurbanu ⸻ Siostra Niccy ⸻ podobnie, jak Mahidevran
Işliperi ⸻ Cara ⸻ bo obie potrafią byćbezwzględne
Sokollu Mehmed ⸻ Darken Rahl ⸻ ten też mi na niego pasuje xd
Raziye ⸻ Jennsen Rahl ⸻ bo niby dobra, ale też potrafi pokazać pazurki
Aslan ⸻ Richard ⸻ obaj dobrzy i prawi
Rüstem ⸻ Zed ⸻ obaj są inteligentni i sprytni
Aybige ⸻ Kahlan ⸻ obie sądobre
Malkoçoğlu Balı Bey ⸻ Richard ⸻ no kto jest bardziej prawy, niż nasz Bali Bey?
Yahya Bey ⸻ Richard ⸻ tutaj też nikogo innego nie mogę przypisać
Rümeysa ⸻ Cara ⸻ nikogo innego przy niej nie widzę
Fatma Nur ⸻ Siostra Niccy
Iskander ⸻ I jeszcze raz Richard ⸻ Iskender jest zbyt prawy, aby być kimś innym
Mahfiruz ⸻ Kahlan ⸻ bo zrobi wszystko, aby chronić swoje dziecko, a ona chroniła innych

---

No, to naprawdę było wyzwanie :D

---

//H.

View more

Die Worte der Magierin verschlagen ihm die Sprache. Regungslos stand er wie angewurzelt vor ihr. Einzig und allein sein trüber Blick bewegte sich und fiel hinab auf den schneebedeckten Boden neben Zed.

---

Sie hatte Recht. Es waren Zed und Ophelia, die ihn damals vor dem sicheren Tod bewahrt hatten. Sie hatten seinen leblosen Körper von diesem Schlachtfeld gezerrt gehabt. Sie waren es, die seinem Leichnam neues Leben eingehaucht hatten. Nur ihretwegen konnte er sich wieder auf seinen Beinen halten. Obwohl er sich selbst schon längst aufgegeben hatte, waren die beiden immer an seiner Seite gewesen. In Solis. In Tenebris. Selbst als sie gemeinsam in die Tiefen des Ozeans getaucht waren, um diesen einen Schatz zu finden. Sie waren immer bei ihm gewesen, hatten mehrmals ihr Leben für ihn riskiert und ihn nie im Stich gelassen.

---

„Zed..."
Lyons Stimme war schwach. Schuld füllte seinen Blick. Er hatte sie bei allem unterstützt gehabt. Bei jeder Mission war er dabei gewesen. Bei jeder Mission hatte er alles gegeben gehabt. Bei jeder Mission hatte er nur an die Familie gedacht. Wann durfte er endlich auch mal an sich selbst denken?

---

„Ich liebe sie. Ich habe sie schon immer geliebt. Selbst als wir eine halbe Weltreise voneinander getrennt waren, habe ich nie aufgehört, sie zu lieben. Ich hatte sie vergessen gehabt. Doch innerlich wusste ich immer, dass ein Stück von mir fehlte. Wäre all das nicht passiert gewesen, dann wer weiß..." Lyons Blick wurde fester, entschlossener „...dann wäre ich vielleicht heute mit ihr verheiratet, hätte Kinder, ein Haus und würde ein normales, friedliches Leben führen. Ich habe euch alles zurückgezahlt. Jahrelang bin ich gesprungen, wenn ihr es von mir verlangt habt. Ich bin euch für alles dankbar, ja, aber ich habe mich endlich an alles wieder erinnert. Und mich gibt es nur mit Juvia. Ich lasse sie nicht wieder im Stich. Ich bleibe."

View more

«Ach, meine Liebe.», die verführerischen Klänge ihrer angenehmen Stimme erfüllten leise die bereits geschlossene Bar. Mit übereinandergeschlagenen Beinen saß die Schwarzhaarige auf einem der vielen Barhocker und rührte spielerisch in ihrem selbstgemixten Cocktail herum.

---

«Du hättest mich einfach begleiten sollen. Bist du wirklich eifersüchtig auf diesen Mann? Denkst du, ein Da'neer könnte dir, einer Virac, das Wasser reichen? Mach dich nicht lächerlich und komm her, trink mit mir.», trällerte Zed mit lüsterner Stimme und winkte ihre geliebte Partnerin mit dem Zeigefinger zu sich.

---

«Wir haben immerhin größere Probleme als diesen Da'neer-Abschaum. Lyon hat vor, unsere Familie wieder zu verlassen. All das nur wegen einer Frau. Wie romantisch dieser Verräter doch sein kann.», angewidert blickte die elfische Magierin tief in ihr Glas, ehe sie dieses mit nur einem Schluck leerte.

View more

Jednu z věcí, co jsem na Tesse oceňoval byla ta, že i když se snažila sebevíc něco v sobě dusit, stejně vždycky všechno řekla tak, jak to cítí a jak to je. Nelhala mi, nepřetvařovala se. Ode mně to sice zní možná až vtipně vzhledem k tomu, kolik věci jsem ji ještě neřekl, mezitím, co ona se mi svěřila i se svým otcem, a na začátku jsem se před ní přetvařoval, ale teď i když nás ten zvonek v podstatě vyrušil a ona šla nejdřív pro tu pizzu, tušil jsem, že mi důvod proč se dívala na můj telefon stejně řekne. Ještě předtím se stihnu oblíknout, byl jsem sice zvyklý i v pokoji v bratrství bejt jenom v boxerkách, ale tady je prozatím jiná situace. Sice už reaguje na moje nahý tělo o něco líp, ale po dnešku ji nechci dostávat do dalších rozpaků. A když se tedy vrátí s pizzou, zůstanu na ní koukat, dokud se neposadí ke stolu.

---

Neunikne mi její tón hlasu, když vysloví jméno Molly. I já se zamračím, ale nechávám ji prostor, aby řekla to nejpodstatnější. ,,Měla si ji rovnou poslat do hajzlu." Ujede mi a udělám pár kroků ke stolu v okamžiku, kdy mi oznámí, že ta největší drbna a mrcha na celý univerzitě ví, že spolu bydlíme. Uhnu pohledem, přičemž si Přitáhnu talíř s pizzou k sobě, už si ji chci vzít do poste, když se přece jenom Otočím a vezmu i její talíř. Až teprve potom jdu k naší posteli a posadím se. Nejspíš čekala, že se Najíme u stolu a ono to tak normálně asi i chodí, ale pro jednou se může udělat výjimka. Navíc pochybuju, že ji matka někdy dovolila jíst v posteli i třeba jen blbou sladkost. ,,Pojď sem Tess, sníme si to v posteli, hm?" Vlastně jsem docela zvědavý, jestli mně poslechne, nebo se naopak bude snažit přesvědčit, že jezerní u stolu je zkrátka nevyhnutelný. Zakousnu se do pizzy, ale už po pár soustech talíř odložím. Molly mi zkazila chuť k jídlu a to jí ani nemusím vidět.

---

,,Říkala ještě něco?" Zeptám se nakonec a mobil zastrčím zpátky do kapsy. Uklidňovalo mně, že o tom videu pravděpodobně Tessa neví. Ale, je ještě spoustu jiných věcí, co jí říct mohla a já se s Molly budu muset vidět dřív, než jsem si myslel. Možná hned zítra, nebo ještě večer, když počkám až Tessa usne? Nebo mám snad jít ještě teď dokud je alespoň mizivá šance, že o tom neví Zed, kterej tuhle informaci jen tak nevydejchá?

View more

Na manhã de ontem, três vídeos e um áudio foram vazados dentro do colégio Constance com teores bem... curiosos, eu diria. Lupus e Atlas na moita. Zoe e Zed no corredor (esse foi o pior de todos, a inspetora deu o flagra). E por fim, mas não menos importante, Avril e Dries no auditório. Depois do escândalo revelado ontem sobre a falência da família Gillibrand, uma onda de comentários positivos e saudáveis foi descarregada nas suas redes sociais privadas, graças ao vídeo que Farrah Goode postou em apoio a sua querida amiga! #Own! Meigo, eu diria. Mas prefiro dizer a verdade. Se todas essas meninas foram expostas ontem, por que só a Avril merece defesa? Militância seletiva por ser amiga da princesa dos Goode? Ou vocês só gostam mesmo de pagar de bondosos nas redes sociais quando convém? Não vamos esquecer que a escola não é o lugar mais ideal pra essas coisas. Ninguém expôs vocês. Vocês se expuseram quando se permitiram tomar esse tipo de iniciativa dentro dos portões da Constance. E convenhamos, meus docinhos, a Farrah é a maior propagadora de rivalidade feminina que eu tenho nesse site. Esqueceram que ela criou uma cena no primeiro dia de aula só porque a Parisiana (que também não é nenhuma santa) estava usando um broche igual ao dela? Todos vocês são hipócritas. Que bom que eu existo pra revelar a verdade e arrancar as máscaras de vocês.

---

be caureful,
d4rkd4nger!

View more

Především musíš chtít. Pokud ses rozhodla se v tom utápět, tak nic nezmůžeš. Vždycky je třeba něco změnit. Něco s tím dělat. A to i za cenu toho, že to bude bolet. A že budeš muset udělat nebo i dlouho dělat věci, které budou bolet, budou nepohodlné, nekomfortní a dost náročné. A nebudou ti příjemné.
Buď se budeš muset zbavit lidí, kteří tě do těch sraček dostali nebo činnosti, která tě do nich dostala nebo zvyku či postoje, který ti je způsobil. A budeš se tomu muset postavit čelem a udělat změnu, jít do toho a vyrovnávat se s tím.
Vždycky je třeba najít hlavní příčinu. Neřešit důsledky, ale příčiny. Protože za vším je něco. A ty nemůžeš odstranit jeden důsledek, když příčina zůstane, a následně způsobí další důsledek...Budeš si muset uvědomit, v čem je jádro problému. Co je skutečně ten problém. A pak hledat jeho řešení. I kdyby postupné. Ale musí se začít. A postupovat, nevycouvat.
Vždycky si musíš uvědomit, co s tím můžeš udělat teď. Co je aktuálně reálně možné. Co je třeba jako první. A to pak udělat. A následně pracovat na tom, aby šlo odstranit i ty další problémy. Krok po kroku, ale soustavně. A to, co zkrátka řešit nemůžeme, s tím se nějak srovnávat. Má li problém řešení, není třeba si dělat starosti, nemá li řešení, starosti nepomohou. Strach, stres nebo smutek to za nás prostě nevyřeší. A to neznamená, že ho nebudeme cítit, ale faktem je, že nám nijak nepomůže. V takovém případ můžeme udělat jen maximum pro to, aby k němu nebyl důvod. Nic víc. Takže s čistým svědomím udělej opravdu maximum toho, co můžeš, ale nemlať hlavou do zdi. Protože to si akorát natlučeš a uděláš bouli, ale zeď neprorazíš.
Pokud je ten problém v hlavě, pak to bude ještě těžší. Protože budeš muset pracovat sama se sebou. Změnit své myšlení, úhel pohledu, budeš se muset se na to snažit dívat cizíma očima. Z neutrálního pohledu. A snažit se. Je těžký na sobě hledat klady, když vidíš jen zápory, a ty tě děsně žerou. Ale faktem je, že pokud budeš pořád myslet jen na ta negativa a plně se na ně soustředit, tak v tom utoneš. Budeš se muset kousnout a najít i ty klady, a věř, že tam vždycky nějaké jsou :) Jen si to prostě přiznat, i když se ti vůbec nechce. I když máš pocit, že na nich nikomu nezáleží. Protože ono na nich záleží, a to je třeba pochopit. Vždycky se uč hledat první jednu dobrou věc, a až pak deset špatných. To dobré rozvíjej, nikdy to v sobě nenech zakrnět. A na tom špatném pracuj. S hodně věcmi se dá opravdu hodně udělat, když na nich budeš pracovat. A s tím, s čím nic dělat nejde, s tím se smiřuj. Postupně, nepůjde to hned. A přiznej si ten fakt, že stejně jako je vždycky něco dobře, tak vždycky je a bude i něco špatně. Bez toho špatného to taktéž nejde

View more

nevzdávala to, nemohla. věřila, že williama najde a on bude v pořádku. nedokázala ani pomyslet na ten fakt, že by je on sám dobrovolně opustil, jak jí neustále tvrdil freddy. bylo to pravděpodobné, ano. velice pravděpodobné, vlastně to dávalo i smysl, ale ona si něco takového prostě nedokázala připustit. za celý život se na ni vždy všichni vykašlali, opustili ji. na to ona byla zvyklá, nikdy si kromě freddyho nikoho nepustila k tělu. až potom na williama, který ji podle všeho nyní také opustil? věděla, že je to přesně to, co se stalo. ale snažila se to ignorovat a raději věřit v něco jiného. nedokázala si představit, jaké by to pro ni bylo, kdyby skutečně začala věřit tomu, že prostě odešel. zdrhnul.
myslet pozitivně. to je to jediné, čím se teď řídila. chod všeho nyní byl chaotický a její neustálé hledání williama ničemu nepomáhalo, cítila se vůči freddymu špatně. věděla, že už bude to hledání muset vzdát a spíš se věnovat tomu, co aktuálně je. i pro ni bylo bezpečí dětí důležité a poslední dny ho hodně riskovala, musela to napravit.
byla noc, všechno se zdálo v pořádku. než se tedy objevil muž, který tvrdil, že má informace o williamovi. naděje, která každý den víc a víc mizela, byla zpět. čekala jen dobré zprávy o něm. žádné špatné. byla ale na omylu, byly to ty nejhorší možné informace. sdělil jim, jak se našlo nějaké tělo, které bylo williamovi podobné a podle otisků se zjistilo, že to byl opravdu on. podal jí prsten, který měl prý u sebe. třásly se jí ruce, nemohla tomu uvěřit. nechápala to, nemohlo to být skutečné. převzala od muže prsten, aby si ho pořádně prohlédla. byl to on. byl to ten, který mu dal jeho otec. nosil to neustále na sobě, nikdy to nesundával. nikdy. snažila se odehnat slzy, které se jí hrnuly do očí. nechápala, co se stalo. proč se to stalo. možná, kdyby se jim svěřil a nechal jim mu pomoct, mohl být stále naživu.
nedokázala již dál venku stát, musela odejít. otočila se a vydala se rychlým krokem k sobě do pokoje. slzy měla stále v očích, moc přes ně neviděla. měla pocit, že snad brzy omdlí, ale nechtěla, aby to některé z dětí vidělo. musela se snažit se na místě nesesypat, i když to v tuhle chvíli bylo opravdu těžké. william byl mrtvý.
jakmile vejde do pokoje, zabouchne za sebou dveře a začne chodit po místnosti. zrychleně dýchá, slzy se jí nyní hrnou z očí, nedokáže to zastavit. neví, co má dělat. jak se chovat. nevěděla, co bude následovat. bylo toho na ni najednou až moc, smutek a zděšení ovládalo celé tělo a jí se nedařilo uklidnit se. měla pocit, že asi brzo vybouchne. šla si do koupelny umýt obličej, ale to jí ani trochu nepomohlo. opřela se zády o zeď a sesunula se k zemi, chytila se za hlavu a začala křičet. vydávala tak všechny emoce ze sebe, všechno co v tu chvíli cítila se ze sebe snažila vykřičet.

View more

myslela si, že za tu dlouhou dobu jim william už věří dostatečně na to, aby jim řekl, co se děje. ale zase je poslal pryč, řešit něco úplně jiného a choval se, jako kdyby se nic nedělo. i přes to, že jej uklidnila jí bylo jasné, že v pořádku nebyl. často se takhle choval, ale tohle bylo něco jiného. vypadalo to vážněji, než normálně a měla o něj docela strach.
tiše našlapovala vedle freddyho a cítila z něj silné napětí. na to, co řekl, mu nic neodpověděla. nemusela. chápala jak frustrovaný byl a ji štvalo úplně to stejné. myslela si, že po tom, jaký vztah si ona a william vybudovali, by se mohl alespoň svěřit jí. vadilo jí, jak nejdůležitější věci na chod vždy svěřil jim, ale pokud šlo do tuhého, všechno si to tutlal pro sebe a nenechal je mu pomoct. možná, kdyby se jim svěřil, věci by dopadly jinak.
zkontrolovala zbytek pokojů, všechno vypadalo v pořádku. nikde necítila žádné rozrušení a strach. všichni byli na svých pokojích a tak se mohla vydat zpět do kanceláře, cestou se setkala s freddym a tak za ním zase přišli společně. nevěděla, jestli má mít strach. nebyla si ani jistá, zda jim řekne vůbec pravdu a nebo jenom část toho, co se dělo.
narozdíl od freddyho zůstala stát u dveří, opřela se o zeď a čekala, co jim oznámí. pozorovala při tom pozorně jeho reakce.

View more

〰️Můj život se točil pořad dokola, pořad dokola kolem těch samých věcí. Ať už to bylo ohledně školy, rodiny nebo jeho osobního života. Nebyl jsem zrovna ten typ kluka, co si musí za každou cenu najít kamarády aby nějak doklepal tento ubohý život...stačil jsem si sám. Opakem je přesně moje mladší sestra, která samotu bere jako utrpení. Párkrát jsme se kvůli tomu nepohodli, nepřijde mi na denním pořádku aby v 17 letech se tahal někde venku po barech.

---

Měl jsem směnu do půlnoci v nemocnici a plán byl jasný. Vyzvednout Amber z klubu a jet domu. Prostý, jednoduchý a ničím nekomplikovány plán, ale přece znám Amber a ta se jenom tak nočního života nevzdá. Nastartoval jsem auto a pár desítkách minut jsem zastavil na nejbližší parkoviště. Vytáhl jsem si černou mikinu, kterou jsem si hodil přes hlavu a ruce do kapes...typická chůze dalo by se říct. Při vstupu do klubu jsem si letmo všiml těch opilých puberťáků a jenom lehce zakroutil hlavou. Bar byl narvaný až k prasknutí ale co už, je pátek večer a nemají nic jiného na práci než takhle zabit čas. Lehce jsem se nad touhle myšlenkou pousmál a ztratil se v davu s úkolem najít sestru. Po par telefonátech jsem to vzal a nechal ji zprávu, ať mi okamžitě zavolá jinak odjíždím. Vyjdu před klub a dostanu studenou facku od počasí, začalo silně pršet〰️ ...Úžasné... 〰️bez pomyšlení na to, že budu promočený skrz na skrz jsem udělal pár kroku do deště a opřel se o protější zeď a vyčkával. Svoji pozornost obrátil ke chlapci, spíše klukovi kterému spadly zápalky na mokrou zem. Povinnost pomáhat mě přemohla. Věděl jsem, že kouření není zdravé ale nikdo není svatý. Vytáhl jsem ze své krabičky cigaret zapalovač a namířil jsem si to k tobě. Buď dostanu přes držku nebo aspoň pomůžu. Bez jediného slova jsem ti podal zapalovač do ruky a i přes kapky, které mi stékají po tváři jsem se na tebe letmo podíval a čekal na tvoji reakci〰️

View more