Michal Altair Valášek

Já taky nechápu proč jsem tenkrát na ten pohřeb šel a byla to tak absurdní zkušenost, že už to nehodlám nikdy opakovat. Také jsem nikdy nebyl na svatbě, promoci nebo čemkoliv podobném a nemám to ani v úmyslu.

---

Samozřejmě že mám rodinu, příbuzné a ostatní shora vyjmenované skupiny lidí, ale k naprosté většině z nich mne neváže nic tak intenzivního, aby mne jejich smrt nějak citově zasáhla a hodlal jim chodit na pohřeb, jsou to cizí lidi, ne členové mé smečky. A těm, na kterých mi záleží, už tuplem na klasický pohřeb nepůjdu.

---

Mně všechny tyhle rituály přijdou... v nejlepším případě nesmyslné, nedůležité a zbytečné, v horším pak formální, prázdné, směšné a nedůstojné. Ještě to ve mně posílil ten jediný pohřeb, na kterém jsem byl, mého dědy. V určitém období mého života byl pro mne hodně důležitý a myslím si, že spoustu vlastností mám po něm. Proto jsem v rozporu se svým vnitřním přesvědčením na ten pohřeb jel a byla to (jako vždy, když výjimečně jednám v rozporu se svým přesvědčením) chyba.

---

Bylo to naprosto absurdní. Ta část mojí rodiny kterou znám řešila různé logistické problémy typu kdo kdy kam jak. Potkal jsem svého nevlastního bratra, který má už přes dvacet let slíbeno, že při první vhodné příležitosti ode mne dostane přes hubu. Vrcholem mého diplomatického umu bylo, že jsem tuto příležitost nevyhodnotil jako vhodnou, na čemž se výrazně podílelo to, že jsem ho dvacet let neviděl a tudíž nepoznal.

---

Nepoznal jsem ani naprostou většinu ostatních účastníků celé záležitosti, vůbec nevím co to bylo za lidi. Asi známí mého dědy, on byl taky docela hlasitá a populární osoba. Nicméně představa, že budu sedět v první řadě s pozůstalými a budou kolem mne defilovat naprosto neznámí lidé a říkat "upřímnou soustrast" mi přišla úplně absurdní. Proč? Proč bych měl přijímat formálně vyjádřenou soustrast od člověka, který je mi zcela lhostejný a neznámý? Navíc děda umřel v pokročilém věku, po desetiletích těžké srdeční nemoci a mozkových příhod, samozřejmě to nebylo nic veselého, ale ani to nebyla žádná velká tragédie, která by vyžadovala takovéhle představení. Nakonec to dopadlo tak, že jsem prostě osamoceně stál úplně vzadu v rohu a doufal, že si mě nikdo nevšimne. Jakmile to celé skončilo, objednal jsem si taxíka a odjel na nádraží, abych mohl co nejdřív zmizet do Prahy. Nepřeju si, aby moje poslední vzpomínka na kohokoliv, na kom mi záleží, byla z podobného ranku. Myslím si, že je mnohem důstojnější, když zesnulému soukromě věnuju tichou vzpomínku na to, co jsme spolu zažili a proč byl pro mne důležité.

---

Uvědomuju si, že můj pohled není obecně sdílen, což je další důvod, proč se podobných rituálů odmítám účastnit. Předpokládám, že pro ostatní účastníky to je nějakým způsobem podstatné, důležité. Nepřijde mi smysluplné, abych tam stál, sálaly ze mne vlny nesouhlasu a kazil jsem jim to, jenom protože "se to tak dělá". Nebráním nikomu provozovat absurdní rituály; pokud to někomu pomůže, ať si podřízne černého kozla, ale sekundovat mu u toho nebudu.

View more

Spáchat sebevraždu je poslední svoboda kterou máme a pokud to někomu přijde jako nejepší řešení, rozhodně ho nebudu soudit. Dovedu si představit, že bych spáchal sebevraždu v zásadě ze dvou důvodů:

---

První je, že bych byl připraven o své ostatní svobody. Například nemocí, která by vedla k bezmoci a bolesti. Přichází mi na mysl scénář z Růže pro Algernon. Na místě jejího hrdiny bych spáchal sebevraždu v době, kdy by mi ještě zbývaly nějaké intelektuální schopnosti. Jinou podobnou situací by bylo, kdybych byl třeba na nějakou dlouhou dobu odsouzen do vězení.

---

Druhý důvod je, kdyby se mi dlouhodobě nedařilo. Kdyby pro mne život nepředstavoval radost ale utrpení a neměl bych nikoho, na kom by mi záleželo. I za těchto okolností mi přijde sebevražda jako jednoduché a funkční řešení. Žít je moje právo, ne povinnost.

View more

Přijde mi, že je to přehnaná reakce na přehnané obaly. Přijde mi, že v ČR to ještě není tak hrozné, ale třeba v USA jsem si koupil nějaké sušenky, které byly zabalené v plastovém pytlíčku v malých papírových krabičkách vložených do plastového výlisku ve velké papírové krabici zatavené do fólie.

---

Ale pokud jsem to správně pochopil, tak v těch bezobalových obchodech se prodávají vesměs komodity, u nichž už tak obal není moc podstatný. Fakt si nemyslím, že nějak zásadně pomůže čemukoliv absence papírového pytlíku u kilového balení cukru. Jako celkově praktičtější mi přijde co praktikujeme my, kdy věci které spotřebováváme hodně, nakupujeme v Makru v průmyslovém balení, je-li k dispozici.

---

Hodnotím to tedy jako typickou přehnanou reakci lidí, kteří nemají dost reálných problémů a tudíž si je musejí vymýšlet.

View more