Michal Altair Valášek

Pro mne je ten důležitý rozdíl spíš v tom, co ty nástroje symbolizují, než v tom fyzickém působení. Navíc jde o to, *jaká* rákoska, bičík a důtky. Nicméně obecně:

---

Rákoska víc "štípe" a má relativně ostrý konec, takže pokud se člověk blbě trefí koncem, může proseknout kůži. Dělá na zadku proužky.

---

Bičík má větší plochu, takže se energie víc rozprostře, bolest nebývá tak ostrá, je to víc "plácnutí". A ublížit bičíkem můžeš někomu v podstatě jenom, tak, že mu ho rukojetí napřed vrazíš do oka. Dělá moc hezké stopy podle tvaru plácačky.

---

Důtky... záleží na tom, jaké. Pokud to budou nějaké jemné důtky, z tenkých pásků kůže, nebo provazové, tak to je spíš šimrání a masáž, než bolest. Když to budou těžké důtky z tvrdých pásků s ostrými hranami, bude to bolet hodně a na velké ploše. Důtky moc nedělají stopy, spíš je z toho červenej celej zadek.

---

Blbě se to popisuje, zastav se na vyzkoušení :)

View more

Ano, dvakrát a prakticky ve stejnou dobu. Změnily se mé politické názory a názory na ekologické aktivi(s)ty.

---

Říká se, že kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce a kdo není ve třiceti pravičák, nemá rozum. Na mne to jenom přišlo obojí poněkud dřv. Takže jsem zakládajícím členem Komunistického svazu mládeže a jako teenager jsem sepsal nemalou část jeho stanov. Byl jsem upřímně přesvědčen, že socialismus je ta správná cesta, že když se lidi mezi sebou trochu dohodnou a nějak se to chytře centrálně zkoordinuje, vyřeší to všechny možné problémy. Ostatně, mám to v rodinné anamnéze - moji prarodiče i rodiče byli a jsou hluboce věřící komunisté.

---

Pak jsem se začal živit sám a viděl reálný svět a naznal jsem, že co funguje v teorii, nefunguje v praxi a představuje obrovský problém v praxi a stal se ze mne pravičák a libertarián. Je to jeden z důvodů, proč se mi tak strašně nelíbí, když se do politiky vrhají lidé, co to myslí dobře, ale přitom se nikdy sami neživili v komerční sféře. Pokud jdou rovnou se školy do politiky, a nebo dělali jenom věci placené z veřejných prostředků.

---

Zhruba v téže době, možná o něco dříve, se změnil můj názor na různá ekologická sdružení a jejich členy. Opět, jako teenager, jsem byl aktivním členem několika ekologických sdružení. A bylo to v době, kdy se řešila dostavba a spuštění JE Temelín, proti kterému prakticky všechna tato sdružení hystericky brojila. A zjistil jsem, že pro většinu lidí je to náboženství a cesta k seberealizaci, že jim nejde o tu podstatu, že o tom nic nevědí a vědět ani nechtějí.

---

Bojovali proti Temelínu a děsili se jaderných výbuchů, ale jejich argumentaci jsem dokázal vyvrátit i já jako (pravda, o technické obory se zajímající) žák základní školy. Neznali principiální rozdíly mezi RBMK reaktory černobylského typu a "veverkami" (VVER reaktory) v Temelíně. O radioaktivitě měli obecně spíš hodně vágní představy, než faktické znalosti. V živé paměti mám, jak jsem se s jednou z vůdčích osobností Hnutí Duha hádal, když dotyčný tvrdil, že radioaktivita je lidský výmysl a že nikdy před vynálezem atomové bomby nic takového neexistovalo. Obzvláště pikantní na tom je, že to bylo v Jáchymově.

---

Od té doby jsem přesvědčen o převážné škodlivosti většiny takových hnutí a aktivit. Uznávám, že přírodě dáváme dost zabrat, ale myslím si, že cesta vede jenom přes technologický pokrok, ne přes vzbuzování pocitů viny, umělé omezování spotřeby a sociální inženýrství. Obdivuju a podporuju lidi, kteří dělají konkrétní, malé věci - třeba se starají o zraněná divoká zvířata d podobně. Ale těch je bohužel naprostá menšina a není o nich moc slyšet.

View more